Anatomie

[ Znalost mikroskopické stavby tkání pohybového systému, má v léčebné rehabilitaci podobný význam jako ve sportovní kineziologii. Přistupuje zde ale další aspekt - aspekt hojení, reparace a regenerace. Definovat rozdíly mezi těmito pojmy na tkáňové úrovni je sice možné, ale vymezení rozdílu není přesné ani příliš přínosné. Budeme je proto používat promiskue, ale s vědomím, že nejsou identické.

Pro rehabilitační obory je třeba zdůraznit ještě jednu skutečnost. Zřejmě mimořádně perspektivním oborem bude tzv. tkáňové inženýrství. Jedním z cílů tkáňového inženýrství je i náhrada tkání chytrými a inteligentními materiály, které mají některé vlastnosti původních tkání. (Např. náhrada kloubních vazů, meziobratlových destiček, obratlových těl, šlach, synoviální tekutiny atd.). Je samozřejmé, že racionální ovlivňování hojivých procesů i rehabilitace nemocných např. s implantovanými náhradami s tvarovou pamětí, se neobejde bez znalosti mikroskopické anatomie, resp. histologie tkání pohybového systému.

Vazivová tkáň - vazivo

Vazivo je pojivová tkáň, kterou tvoří především vazivové buňky (fibroblasty), kolagenní (retikulární) a elastická vlákna a amorfní mezibuněční hmota.

Buňky vaziva

Fibroblasty (fibrocyty) jsou nejběžnější a zároveň nejvýznamnější buňky vaziva. Rozdíl mezi fibroblasty a fibrocyty je především funkční, ale funkční stav buňky má pochopitelně svůj odraz i v její stavbě.

Fibroblasty jsou vývojově mladší a metabolicky aktivnější buňky produkují mezibuněčnou hmotu. Fibrocyty sice také mohou vykazovat tvorbu mezibuněčné hmoty, ale jejich aktivita, a zvláště jejich pohotovost k dělení je minimální.

[ Stavba fibroblastů: Fibroblasty nejčastěji identifikujeme jako protáhlé, vřetenovité až hvězdicovité buňky přiložené k povrchu vazivových vláken. Vzhled fibroblastů se mění podle jejich okamžitého funkčního stavu. Stupňuje-li se tvorba bílkovin - buňky se zvětšují.

Fibroblasty produkují základní předstupně vláknité i amorfní hmoty vaziva, tj. tropokolagén (předstupeň kolagenních a retikulárních vláken) a proteoglykany (základ amorfní mezibuněčné hmoty). Mohou tvořit i molekuly elastinu - základní komponenty elastických vláken. Fibroblasty mají značnou regenerační kapacitu a jsou proto hlavním zdrojem materiálu vyplňujícího tkáňové defekty - jizvy. Obnova - hojení vazivových struktur proto závisí především na funkční zdatnosti a přítomnosti fibroblastů nebo buněk ze kterých fibroblasty vznikají. (Viz dále.)

Tvorba mezibuněčné hmoty fibroblasty, je v podstatě příkladem tvorby bílkovin buňkou. Veškeré léčebné a tréninkové postupy směřující k "posílení" šlach, vazů nebo kloubních pouzder, musíme proto chápat jako pokus o zásah do proteosyntézy ! Těchto možností není zatím mnoho, a jsou co do rozsahu buď dost malé nebo co do prokazatelné účinnosti velmi problematické. (Aktivitu fibroblastů zvyšují steroidní hormony - anabolika (!) a vitamín C.)