Otázka č. 23 - Helénistická filosofie a patristika

- za jeho vedení pronikl smr do Akademie

Patristika

(1. až 8. století)

• doba apoštolská, křesťanské názory získávají v dílech církevních otců (patres ecclesiastici) podobu teologicko filozofického učení formálně dokonalé učení, ale pro svou dogmatičnost nemělo dlouhou životnost

• rané křesťanství formováno jako esoterické učení (pouze pro zasvěcené, uzavřené)

• snaha o syntézu řeckého, židovského a křesťanského myšlení

Pro křesťana je zprvu světská moudrost pošetilostí (Pavel z Tarsu) a prvotní křesťané se o ni také příliš nestarají. Později však vzniká potřeba čelit „různým pohanským“ učením a tu si křesťanští apologetové v obhajobě svého učení vypůjčují od filozofie zprvu její terminologii, až pozvolna v následujícím období pomocí filozofické terminologie vytvoří dogmatický věroučný systém.

Periodizace (fáze):

Apologetika (1. a 2. stol.) = obrany křesťanství (proti sektám, které by chtěly křesťanství rozbít) pokládány základy jednotné církve

Dogmatika (3. a 4. stol.) = katechismu, vznikají základní pravidla křesťanství

Systematika (5.-8. stol.) = vytváření jednotného systému křesť. dogmatiky a filozofie

tzv. období

Pro počáteční křesťanství má velký význam r. 313: římský císař Konstantin I. zrovnoprávnil ediktem milánským křesťanství s ostatními kulty a uznal instituci papežství (papež Silvestr L).

Středověká metafyzika

• první, základní část filozofie, věnovaná nejzákladnějším problémům, podstatám a příčinám jsoucna; někdy ztotožňována s ONTOLOGIÍ

• výraz metafyzika se poprvé objevil v 1. stol. př. n. l. u pořadatele Aristotelových spisů Andronika Rhodského, který texty týkající se tzv. první filozofie (nejobecnější otázky bytí) zařadil v knihovně za knihy pojednávající o přírodě (tedy metafyzika jsou knihy “za přírodou”, řecky ta meta ta fysika)

• výraz metafyzika ovšem záhy dostal i filozofickou interpretaci – metafyzika je věda, která zkoumá to, co je “za fyzikou” (za smysly postižitelnými jsoucny) a co tuto fyziku (přírodu) teprve umožňuje.

ovlivnila ji:

KŘESŤANSKÁ VĚROUKA

VÝCHODNÍ TRADICE

EGYPTSKÁ, ASIJSKÁ A PERSKÁ FILOSOFIE

PLATÓN, STOICISMUS, ALEXANDRIJSKÝ EKLEKTICISMUS

Rysy:

1. upřednostňování víry před rozumem

2. dualismus ducha a moty (Platón)

3. mezi Bohem a hmotou je prostředník (LOGOS – nebeský svět: Ježíš, Andělé, Bůh-otec)

4. protiklad Boha a člověka

Hlavní témata:

• teologický problém – pochopení Boha (jednota tří osob – DUCH-OTEC-SYN) nauka o Trojici

• christologický – pochopení Krista ( za pomocí řeckého filosofického pojmosloví se dochází k přesvědčení jeho soupodstatnosti s Bohem – je zároveň Bůh i člověk)

• antropologický – vztah člověka a Boha, Boží milost a svoboda lidské vůle, vnitřní život

• problém církevní organizace – struktura církve, bohoslužba