20. Struktura a charakter současných politických stran v kontextu vývoje 19. století

Paralelně s utvořením Národní fronty se po roce 1945 integrovaly i dosavadní stranické satelitní organizace. Po válce tak již nebyly obnoveny samostatné stranické odborové a profesní organizace a místo toho vznikly celonárodní organizace jednotné, formálně nadstranické (Svaz české mládeže, Ústřední rada odborů, Ústřední svaz obchodu, Jednotný svaz českých zemědělců apod.). V stranické sféře zůstal politický tisk. Změnou oproti období před rokem 1938 bylo i to, že vznikly dva paralelní stranické systémy v českých zemích i na Slovensku, kde se dominantní silou dočasně stala Demokratická strana a kde tamní Komunistická strana Slovenska byla formálně nezávislým subjektem, bez vazby na KSČ. Tato separace ale nebyla úplná, protože KSČ s KSS úzce spolupracovala, stejně jako Demokratická strana nacházela spojenectví u českých nemarxistických stran. Menší slovenská Strana práce se dokonce v roce 1947 integrovala plně do celostátní sociální demokracie (jako Zemská organizace Československé sociální demokracie na Slovensku).

Únor 1948 a jednotná kandidátní listina

Všenárodní koalice v rámci Národní fronty se v předjaří 1948 rozpadla. Národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté se rezignacemi na křesla v kabinetu pokusili vynutit změnu vládního uspořádání. V mocenském souboji (únorový převrat) ale nakonec triumfovali komunisté, kteří mobilizovali veřejnost, v ostatních stranách aktivizovali své spojence, provedli čistky a následně sestavili novou vládu (druhá vláda Klementa Gottwalda), která se formálně hlásila ke kontinuitě s politikou poválečné Národní fronty. Ve skutečnosti politická soutěž v Československu zanikla. Formálně se to projevilo v parlamentních volbách roku 1948, kdy Národní fronta předložila jednotnou kandidátní listinu, jež získala přes 86 % hlasů. Výlučnou politickou silou v zemi se stala Komunistická strana Československa. Československá strana národně socialistická byla po Únoru transformována na Československou stranu socialistickou. V činnosti pokračovala Československá strana lidová, zatímco Československá sociální demokracie zanikla a v červnu 1948 se sloučila s KSČ.

Formálně tak v českých zemích po roce 1948 existoval systém dominantní politické strany (KSČ) a dvou menších stran, fakticky šlo o totalitní systém ovládaný komunistickou stranou (oficiálně toto zakotvila coby vedoucí úlohu KSČ až Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960). Všechny volby na území Československa až do roku 1990 pak probíhaly v systému Národní fronty, s jednotnou kandidátní listinou.

Náznaky politického pluralismu v roce 1968 a normalizace

Na konci 60. let se objevily náznaky narušení totalitního charakteru stranického systému v Československu. Už zákon č. 113/67 Sb. počítal s volbami do Národního shromáždění ve vícemandátových okrscích, tedy s převahou počtu kandidátů nad počtem mandátů a tudíž limitovanou politickou soutěží. Systém Národní fronty měl ovšem být zachován.