20. Struktura a charakter současných politických stran v kontextu vývoje 19. století

Během pražského jara v roce 1968 pak sílily emancipační tendence v nekomunistických stranách, které počítaly s rovnoprávnějším postavením vůči KSČ. Aktivizovaly se skupiny bývalých sociálních demokratů, ale k obnovení samostatné sociálně demokratické strany pro nesouhlas KSČ nedošlo. Výrazný vliv měl zdola budovaný a mimo Národní frontu působící Klub angažovaných nestraníků. Chystané volby do Národního shromáždění roku 1968 se ale nikdy neuskutečnily Po provedení invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace byly tyto reformní pokusy zastaveny. Do roku 1990 pak opět fungoval systém Národní fronty s vedoucí úlohou KSČ a dvěma dalšími loajálními, závislými politickými stranami.

Komunistická strana Československa (od roku 1948 byla Komunistická strana Slovenska její součástí) měla rozhodující politický vliv. Její nejvyšší orgán, Ústřední výbor Komunistické strany Československa měl například odborné, rezortní oddělení, která pokrývala všechny oblasti správy státu. K drobným změnám došlo až krátce před pádem režimu, kdy reformní hnutí v Sovětském svazu (perestrojka) přineslo opět myšlenky na zavedení limitované politické soutěže. Na jaře 1989 se tak konaly v několika okrscích doplňovací volby do Federálního shromáždění, v nichž bylo nominováno Národní frontou více kandidátů.

Sametová revoluce a dominance Občanského fóra

Obnovení politického pluralismu přinesla sametová revoluce. Již 19. listopadu 1989 vzniklo Občanské fórum, které pak vedlo jednání v rámci Národní fronty i na vládní úrovni. Na přelomu listopadu a prosince 1989 vyústil tlak veřejnosti v přijetí zásadních ústavních zákonů Federálním shromážděním, které zrušilo článek ústavy týkající se vedoucí úlohy KSČ. Na přelomu roku 1989 a 1990 pak začal proces kooptací do Federálního shromáždění a kooptací do České národní rady, kterými se do zákonodárných sborů jmenováním dostali představitelé Občanského fóra, nestraníků a dalších politických stran (včetně některých nových komunistů).

V červnu 1990 proběhly Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění i Volby do České národní rady. Občanské fórum v nich získalo okolo poloviny hlasů a dočasně se stalo dominantní silou české politiky. Relevantní silou zůstala nadále Komunistická strana Československa, výrazné zisky, zejména na Moravě, si připsalo Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko a do zákonodárných sborů se dostala i Československá strana lidová (nyní coby Křesťanská a demokratická unie, do níž se sloučily i některé další křesťanské skupiny). Mimo parlament zatím zůstali sociální demokraté.

Dotvoření politického spektra po roce 1990

Po roce 1990 probíhaly v stranickém systému další hluboké změny. Pokračoval separátní vývoj v Česku a na Slovensku. I celostátní KSČ se už v březnu 1990 rozdělila na Komunistickou stranu Slovenska a Komunistickou stranu Čech a Moravy, přičemž vazby mezi oběma stranami se v roce 1991 prakticky přetrhly. Podstatné bylo hlavně pnutí v Občanském fóru, kde krystalizovaly názorové platformy jako Meziparlamentní klub demokratické pravice nebo Klub sociálních demokratů Občanského fóra V roce 1991 rozkol postihl hlavní masu Občanského fóra. Výsledkem bylo na jaře 1991 jeho rozdělení na dva nástupnické subjekty: Občanské hnutí a Občanskou demokratickou stranu Samostatně postupovala i Občanská demokratická aliance.