3. Geograficke horizonty

- vlivem nového obsazování mimořeckých území se zmenšila vysoká koncentrace obyvatel, která v Řecku byla.

- směry řecké kolonizace:

●jižní Itálie (nejstarší směr) – Reggio di Calabria, Tarent, Sicílie – Messina (dříve nazývaná Zanklé, potom Messána), Syrákúsy

●jižní středomoří = severní Afrika: v Egyptě vzniklo obchodní středisko Naukratis

v Libyi - Kyréné

●západní středomoří – kolem r. 600 př.n.l. byla založena Marseille (dříve Massalie), která vytvářela spojení mezi východní a západní Evropou po moři

●východní Evropa = oblast Černomoří: Byzantion (dnešní Istanbul), Chalkis (Chalkída), na jižním pobřeží dominovala Sinópé (sever Turecka), nedaleko ústí Dunaje pak Istros

- Řecko si touto kolonizací vytvořilo velké ekonomické zázemí, celou oblast tak pořečtilo (proto následná říše římská, se v důsledku pořečtění vyvíjí na principech řeckého jazyka a rozvíjí řecké duchovní a kulturní tradice)

- rozmach ranné řecké civilizace přivodil kvalitativní změny v koloniích, ale i v Řecku samotném:

■ vznik kolonií uspíšil vývojový přechod od kmenového zřízení k obci = polis a správě věcí veřejných. Každá řecká kolonie byla specifickou polis, veřejně samosprávnou jednotkou.

■ někteří místní vedoucí činitelé vzdáleni od vlastního Řecka si přivlastňovali více kompetencí, než jim příslušelo, stávali se samozvanci a vytvářeli ranné řecké tyranie.

■ Řekové organizovali mezi koloniemi obchodní výměnu, aby fungovala, zřídili stříbrné mince, které ve svém konečné efektu zkvalitnily a zrychlily obchodování.

2) velká kolonizace

- jako velká kolonizace se označuje proces dobývání a osídlování nových zemědělsky využitelných poloh, který probíhal v Evropě od 11. až do 1. poloviny 14. století. Vedle venkovské kolonizace, spojené se zakládáním nových vesnic, existovala také městská kolonizace

- někdy bývá ve středoevropské literatuře velká kolonizace synonymně zaměňována s německou východní kolonizací. V tom případě jsou z tohoto pojmu vyděleny kolonizační procesy v západní a severní Evropě (přechod Francouzů na jih od Pyrenejí, kolonizace západních částí Britských ostrovů, švédská kolonizace ve Finsku).

- velká kolonizace, probíhající neobvykle rychlým tempem, změnila zásadním způsobem tvářnost Evropy. Kolonizační úsilí podstatně změnilo ráz krajiny. Část lesů zmizela a byla nahrazena hustou sítí osad, jež už se příliš nelišila od dnešní podoby.

- v procesu kolonizace je nutné také rozlišovat osidlování dosud neosídlených poloh tzv. vnitřní kolonizací (zde se předpokládá masivní podíl místního obyvatelstva) a kolonizací vnější (v procesu osidlování nových poloh hlavně obyvatelstvo přicházející z jiných zemí).

Příčiny a souvislosti:

- jednou z hlavních příčin velké kolonizace byl růst populace na celém kontinentě od počátku 11. století, který souvisel s ukončením velkých migračních pohybů známých jako stěhování národů. (např. ve Francii se zvýšil počet obyvatel z 6,2 milionů na 21-22 milionů obyvatel, v Anglii z 1,5 milionů na 4-5 milionů obyvatel).