3. Geograficke horizonty

Také ve 3. století docházelo k drobným vpádům na římské území, které byly buď odraženy anebo skončily drobnými korekturami hranic (Agri Decumates, Dácie). Mnoho kmenů bylo usazeno na hranicích římské říše jako spojenci (foederati), a tvořilo tak nárazník vůči Římu nepřátelsky smýšlejícím kmenům.

Gótové se na přelomu 3. a 4. století rozdělili do dvou skupin. Jednak to byli Tervingové/západní Gótové (kteří však nejsou zcela identičtí s pozdějšími Vizigóty, kteří byli ovlivněni také druhou skupinou) a jednak to byli Greutungové/východní Gótové (zde platí pro Ostrogóty to samé, co pro Vizigóty). Východní Gótové sídlili u Černého moře na území dnešní Ukrajiny. Západní pobývali zatím na Balkánském poloostrově, v prostoru severně od Dunaje v dnešním Rumunsku.

3) Od vpádu Hunů až k dobytí Říma v roce 410

Od poloviny 4. století se tlačili Hunové ze stepí střední Asie do jižního Ruska, čímž způsobili pohyb četných germánských a sarmatských kmenů do jižní a západní Evropy. V roce 375 podlehli Hunům nejprve východní Gótové a později rovněž Tervingové (západní Gótové), kteří byli vytlačeni z území dnešního Rumunska. Tato událost je tradičně označována jako začátek stěhování národů. Během následného chaosu došlo k defragmentaci obou kmenů (Peter Heather uvádí, že vzniklo až dvanáct různých gótských uskupení).

Vizigóti

Většina poražených východních Gótů (pozdější Ostrogóti) upadla pod nadvládu Hunů, zatímco Tervingové (pozdější Vizigóti) uprchli přes Dunaj do římské říše. Tito Gótové byli usazeni císařem Valentem v provincii Thrákii, avšak vinou nedostatečného zásobování došlo brzy k revoltě novousedlíků. V roce 378 porazili Gótové Římany v čele s císařem Valentem v bitvě u Adrianopole. V roce 382 sice uzavřeli mír s císařem Theodosiem I., nicméně napětí stále přetrvávalo. Na konci 4. století Gótové vedení svým náčelníkem Alarichem protáhli celým Balkánem a Peloponesem a na začátku 5. století přišli do Itálie. V roce 410 pak dobyli a vyplenili Řím. Potom táhli nyní již s konečnou platností zformovaní Vizigóti dále do jihozápadní Galie, kde byli v roce 418 usazeni Římany, a poblíž města Toulouse založili tzv. Tolosánskou říši. V roce 507 byli poraženi Franky vedenými Chlodvíkem. Vizigóti byli pak zatlačeni na Iberský poloostrov, kde vládli až do roku 711, kdy byla vizigótská říše zničena Araby.

Až do vpádu Hunů nedocházelo zhruba nějakých sto let k žádným větším pohybům obyvatelstva. Zatím Římská říše pomalu slábla a musela bojovat s rostoucími vnitropolitickými problémy, až byla v roce 395 (po smrti císaře Theodosia I.), rozdělena. Toto rozdělení existovalo již dříve, přičemž se jednalo pouze o správně-technické rozdělení a současníci je proto nepovažovali za skutečné rozdělení. Rozdělení z roku 395 se však mělo stát faktickým. Obě části říše se od nynějška vyvíjely zcela nezávisle, což bylo také jedním z klíčových důvodů, proč byly barbarské vpády na římské území tak úspěšné.