3. Geograficke horizonty

Invaze Anglů a Sasů do Británie

Zřejmě již od konce 4. století pronikali – ačkoli zpočátku jen v malých skupinách – Frísové, Anglové a Sasové ze severního Německa a z dnešního Dánska do Británie a obsazovali rozsáhlé části země. Tamní římská správa se po odsunu posledních vojenských posádek na počátku 5. století zhroutila. Brzo na to římská kultura v Británii zcela zanikla. Germáni pak zabírali další části země, a došlo tak k bojům mezi nově příchozími Germány a domorodými Kelty. Zde se také zrodila legenda o králi Artušovi, který prý byl vůdcem domácích Keltů v bojích proti saským útočníkům. Poražení keltští Britanové se stáhli do okrajových oblastí Británie, část se dokonce přemístila kolem roku 450 až do galské Armoriky (odtud název Bretagne).

Langobardi

Koncem 5. a v průběhu 6. století se Langobardi přemístili od dolního Labe na Moravu a následně do Panonie. Pod tlakem Avarů, kteří jim nejprve pomohli zničit Gepidy, se v roce 568 vydali Langobardi vedení králem Alboinem z Panonie do severní Itálie a založili zde langobardskou říši. Její existence trvala pak až do druhé poloviny 8. století, než si ji podrobil Karel Veliký. Toto tažení, kterému předcházel moudrý pokus východních Římanů usadit Langobardy v severní Itálii jako federáty, je považováno za konec období stěhování národů. Císařským vojskům se podařilo udržet jen asi polovinu poloostrova (včetně Ravenny a Říma). Asi v téže době se poprvé objevují Bavoři a o něco později obsazují Slované kdysi germánská území a usazují se na dosud římském Balkáně.

C) ●specifickým rozšiřováním obzorů byly války a vál. výpravy. Vojáci se často při těchto příležitostech dostávali do oblastí, o kt. neměli ani ponětí. Týká se to spíše dalekých vál. výprav, do Svaté říše (křižáci), ale také např. návrat legionářů z I. sv. v. – přes Sibiř.

Křížové výpravy:

- křížové nebo křižácké výpravy, starším výrazem kruciáty, byly vojenské výpravy, vyhlašované papežem za účelem boje proti nevěřícím. Za ty byli ve středověku považováni nejen pohané, ale také muslimové a kacíři. Účastníci křížových výprav, křižáci, byli označeni znamením kříže (odtud jejich pojmenování) a požívali ochrany církve.

- první křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou nevěřících muslimů – seldžuckých Turků

- poslední kruciátu se snažil zorganizovat počátkem 16. století Lev X. proti osmanským Turkům. Po zahájení tažení do Svaté země se postupně zformovala ideologie křížových výprav.

Příčiny vyhlášení první křížové výpravy

- 638 dobyli Arabové Jeruzalém, nejdůležitější křesťanské poutní místo. Místa posvátná pro křesťany se sice dostala do rukou nevěřících, ale Arabové byli tradičně ke křesťanům tolerantní a nezacházeli s křesťanským obyvatelstvem ani s poutníky, kteří putovali ke Svatému hrobu, špatně. Z poutí jim plynul nemalý zisk v podobě obchodu a vybíraných dávek. Pouť do Jeruzaléma vykonávaly pravidelně skupiny poutníků, pro jejichž potřeby vznikly četné poutní domy. Námořní i pozemní cesty byly kontrolovány Byzantinci.