3. Geograficke horizonty

Důsledky a hodnocení křížových výprav do Svaté země

- hodnocení křížových výprav do Svaté země jsou velmi rozporuplná. Starší historiografie zdůrazňovala jejich přínos a vzájemnou kulturní výměnu mezi západní křesťanskou civilizací a arabským světem

- soudobé historické bádání je často výrazně skeptičtější a připouští, že důsledky křížových tažení do Svaté země pro evropskou společnost byly spíše negativní

- křížové výpravy do Svaté země značně prohloubily propast mezi západními a východními křesťany. Nepřátelství mezi ortodoxními Byzantinci a latiny se vystupňovalo až ke skandálnímu dobytí a vyplenění Konstantinopole v roce 1204. Papež účastníky tohoto aktu následně odsoudil, vzniklý konflikt ale utěšen nebyl.

- prohloubily se také rozpory mezi účastníky z různých zemí a jejich veliteli. Příkladem mohou sloužit politické spory mezi Němci a Francouzi nebo mezi panovníky Filipem II. Augustem a Richardem I. Lví srdce.

- uskutečnění křížových výprav na druhé straně umožnilo zformování nových a velmi významných ekonomických vazeb mezi Západem a Orientem, zabezpečovaných především italskými městy. Ta bohatla z pronájmu lodí a půjček křižákům a získala převahu ve Středomoří

- v době výprav se v evropských městech podle východních vzorů rozvíjela nová řemesla, což městům přinášelo značné bohatství. Poddaní, kteří se navrátili z výprav, bývali i s rodinami ze svého poddanství osvobozováni. Drobné rytířstvo spíše zchudlo, neboť jeho naděje na bohatou rentu a sociální vzestup se realizovaly jen částečně. Konečný debakl výprav oslabil papežství, církvi ovšem přinesl finanční zisky a posílení vnitřního centralismu. Zbohatli i panovníci, a to díky majetku rytířů, kteří se z výprav nevrátili.

- financování výprav se stalo důvodem ke zvyšování papežských finančních požadavků a k prodávání odpustků. Důsledkem bylo relativní chudnutí obyvatelstva západní Evropy. Vojenské řády nebyly s to uhájit křesťanské území ve Svaté zemi, stáhly se proto do Evropy a tady se zaměřovaly na boj proti některým pohanským etnikům (němečtí rytíři) či finanční podnikání (templáři).

- křížové výpravy provázely obrovské násilnosti: protižidovské pogromy, plenění a vraždění po dobytí Jeruzaléma, Konstantinopole i jinde. Nadšení pro „svatou“ věc se tak na mnoha místech proměnilo v politiku a skandál.

- přestože většina kulturní výměny mezi arabským a křesťanským světem probíhala v době reconquisty na Pyrenejském poloostrově, dostaly se některé plodiny do Evropy prostřednictvím křesťanů na Předním východě. Byla to například cukrová třtina a poznatky o výrobě cukru, technologie tkaní některých druhů vzácných látek a snad i výroby některých druhů skla. Křižáci se seznámili s mnoha vymoženostmi životního stylu východu, ale osvojili si je povětšinou jen ti, kteří se na východě usadili. Přesto však měly výpravy křižáků v domácím prostředí zaznamenatelný sociální dopad, často je v této souvislosti zmiňován rozvoj dvorské kultury, v literatuře např. rytířské poezie (francouzské chansons de geste' ad.).