5. Formovani novodobych narodu

• např. polská a maďarská šlechta se na NB podílela rozhodující měrou (ale v Pl. Se jednalo o drobnou šlechtu, která měla blízko k poddaným a spol. status jí nebyl právně uznán)

• jihoslovanský koncept jednotného ilyrského národa ALE problém zemských hranic

• v některých obl. integrování blízkých etnických skupin – překonání regionálních rozdílů ve prospěch širšího celku (v rámci Moravy svébytnost Hané, Slovácka, Valašska; Kašubové v Polsku)

Národní hnutí – náboženský a sociální rozpor

• Soc. a náb. rozdíly v národním hnutí (katoličtí Chorvaté, ortodoxní Srbové)

• Konfesijní příslušnost někdy totožná s nár. příslušností (Polsko, Irsko – katolicismus)

• Možno využít jako podporu a spojovací element nár. hnutí

Německá hnutí

Na základě jazyka a historické tradice, stále více se prosazuje augsburské vyznání x katolíkům – cizincům

Belgické hnutí

Katolíci nemohli tvořit opozici proti Vídni, poté co Belgie připadla Nizozemí (1815) opozice proti protestantům + jazyková odlišnost frankofonních Valonů (ale spor s Vlámy) – jazykově diferenciované hnutí

České hnutí

• účastnili se i katoličtí kněží, ale proti liberálům (požadavek sekularizace) – tradičně katolická Morava = opozice ku Praze

• konflikt mezi Václavem a Boleslavem, spor mezi přijetím křesťanství a ochranou národní tradice

• ztotožnění hnutí s husitstvím a čs. bratrstvím

Běloruské hnutí

• v. 16. stol. vznik „národní“ uniatské církve, ale většina obyv. stále pravoslavných

Národ a jazyk

• ústřední identifikační téma u většiny malých národů, podstatou národní identity

• agitace musela vytvořit národní jazyka a očistit jej od vnějších vlivů = spory o to, který dialekt použít jako základ a o ortografická pravidla = osamostatnění od sousedních národů

• u politických národů jazyk sekundární (F)

• předpoklady vytvoření nár. jazyka přinesl učenecký zájem (Fáze A), ale žádné velké aktivity ke konstrukci nového jazyka. Vědecké poznatky k tématu publikovány v jazyce dominantního etnika (v mnoha případech dokonce ani nepocházeli ze zkoumaného etnika – Poláci o Bělorusech a Litevcích)

Chorvatsko – možnost vytvoření srbochorvatštiny a tudíž i jednoho národa

Morava – vlastní dialekty, tedy buď vytvořit moravštinu nebo integrovat s ČJ

Slovensko – vlastní dialekt a vytvoření „slovenštiny“

Itálie – problematické, neboť většina dialektů pro spisovnou italštinu nesrozumitelná (snad ještě toskánština).

Německo – Hochdeutsch se prosadilo všude

Horší situace u těch, kteří se jazykově asimilovali s dominantním etnikem (Norsko, Irsko)

• dalším krokem zrovnoprávnění jazyka s jazykem dosud dominantního etnika = politické napětí

• po rozpadu států ovládaných dominantními etniky, ale nebylo možno vytvořit homogenní společnost = nelze vytvořit politickou hranici identickou s hranicí etnickou (ČSR, Pl, Jugoslávie, Litva, Rumunsko)

• osamostatnění Norska, Finska, autonomie Islandu