6. Obraz ve spolecnosti

Germanos I., konstantinopolský patriarcha, který se zastával uctívání náboženských obrazů, v návaznosti na edikt buď rezignoval, nebo byl sesazen. Na Západě svolal k vyřešení otázky do Říma papež Řehoř III. dvě synody, které odsoudily Leonovo počínání; v reakci na to Leon zabral některá území, která spadala pod papežovu jurisdikci.3 V počátku kontroverze se nejednalo o teologických otázkách, avšak spíše o praktické důsledky. V uctívání obrazů spatřoval císař překročení biblického přikázání Desatera, které se staví proti zobrazování Boha.4

Leon III. umírá roku 740, ale zákaz ikon dogmaticky potvrdil jeho syn Konstantin V. (741-775), který svolal roku 754 do Hierie tzv. ikonoklastický koncil, jehož se účastnilo asi 330 biskupů. Koncil nebyl později církví uznán jako ekumenický5, neboť jej nepotvrdil ani 2. nikajský koncil6 ani papež. Koncil však záležitost neukončil, zahájil však období teologických argumentů pro a proti užívání ikon. Pevnostmi zastánců obrazů se staly kláštery, nejdůležitějším protagonistou ikonodulů se stal Jan Damašský, který ve svých dílech poprvé podává ucelenou nauku o uctívání obrazů. Jan Damašský rozlišuje, že uctívá-li křesťan obraz Ježíšův, Panny Marie nebo svatých, nejedná se o modloslužbu, neboť se neklaní obrazu, nýbrž vždy se vztahuje k tomu, koho obraz zobrazuje.

V reakci na list Theodora Studity, který napsal papeži Paschalovi a v němž kritizoval císařovo počínání, Konstantin přistoupil k tažení proti klášterům, během něhož ničil a znehodnocoval ostatky svatých a konfiskoval klášterní majetek. Konstantinův syn Leon IV. (775-780) byl v otázce více nakloněn vzájemné dohodě, avšak krátce před smrtí začal vystupovat velmi tvrdě proti ikonodulům a pokoušel se zapudit svou manželku Irene. Mezitím však zemřel a Irene se ujala vlády namísto jeho syna Konstantina VI. (780-797) jako regentka.

Irene svolala nový ekumenický koncil, známý jako 2. nikajský, který se sešel již roku 786 v Konstantinopoli, avšak jehož jednání bránily vojenské jednotky věrné obrazoboreckým snahám císařů. Koncil se přestěhoval do Nikaje 7a zvrátil rozhodnutí předchozích ikonoklastických synod. Usnesení koncilu potvrdil také papež a pravoslaví považuje tento koncil za poslední z ekumenických koncilů. Pro ikonoduly nastala příznivá doba, která trvala až do nástupu císaře Leona V. roku 813.

Druhé ikonoklastické období (814-842)

Leon V. (813-820) zahájil novou fázi pronásledování obrazů. Motivem mu byly opět vojenské neúspěchy vykládané jako projev božího nesouhlasu. Po něm nastoupil na trůn Michael II., který si roku 824 stěžuje v listu Ludvíku Pobožnému na to, že se v kostelech vyskytují obrazy. Michael II. také opět uvedl v platnost závěry ikonoklastického koncilu v Hierii z roku 754.

Po Michaelu II. se císařem stal jeho syn Theofilos, po jehož smrti jeho manželka Theodora vládla jako regentka za nezletilého syna Michaela III. Podobně jako před padesáti lety Irene nyní Theodora roku 843 opět povolila uctívání ikon a zvrátila rozhodnutí příslušných koncilů, které se k uctívání obrazů vyjadřovaly. Od této doby také východní církev slaví první neděli postní jako svátek triumfu ortodoxie (pravoslaví).