9. Lide na okraji a v centru spolecnosti

- takováto panská nařízení neúspěšná – ještě v 18. odpor k některým zaměstnáním, dokonce ovčáctví bylo negativně přijímáno (ovčák musel odklízet padlý dobytek)

=> kdo měl co dočinění s mršinou, byl opovrhován (i v posledních letech 18.století!)

- nepočestná řemesla v Německu: pištec, herec, ovčák, lazebník, výběrčí daní, mlynář, pláteník, podomní prodavač nádobí, kotlář, celník, holič, tkadlec,… - snižovala šanci získat některá městská práva, tato řemesla nemusela být všude bezectná

- nemanželské děti, osoby slovanského původu (Německo), Židé, cikáni, žebráci, lidé poznamenaní cejchem

1) nepoctivé živnosti: již zmíněné; ze strany cechů považovány za méněcenné, práce nečistá

2) muzikanti, medvědáři, kejklíři, potulní kotláři, mastičkáři, hráči, brusiči nožů, prostitutky, psanci, zločinci, ocejchovaní, podomní obchodníci, žebráci, cikáni a Židé – bez stálého bydliště, často vládnoucími autoritami prohlašováni za bezprávné, jako „kriminální“ osoby často vykazováni ze země, pocházeli z různých společenských skupin, velký počet

3) lidé ve veřejných službách, práce spojená se špínou, trestem a smrtí: hrobníci, metaři, soudní a policejní sluhové, pohodní a katové; vyloučení ze společnosti důslednější

- kočovní herci a komedianti přestávají být od konce 17. století označováni jako nepočestní, do svých služeb je začala přijímat šlechta, církevní hodnostáři, panovnický dvůr a města

- podomní obchodníci: ve středověku hranice tolerance volná, v raném novověku se jejich diskriminace stala programovou záležitostí sekularizující se státní správy (chátra nemající pána)

- diskriminace ovčáků velmi vzrostla už v 15.století, svého vrcholu ale dosáhla až v 17.století (cechy přijaly z konkurenčních důvodů přísnější pravidla pro přijetí), špatnou pověst přiživovaly krádeže

- lazebníci (ranhojiči) a holiči – někde zakládali cechy a stali se členy městské rady, někde jim vstup do cechů byl zakázán

- mlynáři – žili dále od ostatních -> snížená kontrola jejich počestného života

Bezectní lidé II: Kati a pohodní

Kat - ne všude nečestné povolání, někde se naopak mohli stát váženými osobami

- tortura a odklízení mrtvol učinilo z katovského řemesla nečestné povolání

- správa veřejných domů a čištění latrín v 16. století z katovského řemesla ustupovalo

- možný vzestup do lékařského stavu

- ne veškeré styky s katem byly difamující, pouze když tyto styky přerostly v přátelství

- problémem bylo pohřbívání katů – nikdo to nechtěl dělat

- cechy se pomoci při stavbě šibenice vždy bránili, i když je k tomu nutila vrchnost

- kat měl plné uznání ze strany vrchnosti, nemohlo mu ale být uděleno městské právo, mohl mít majetek, věnoval se léčení, účastnil se církevních obřadů, povolání vykonával z příkazu vrchnosti