9. Lide na okraji a v centru spolecnosti

Světec – nejdokonalejší realizace člověka, udržuje spojení mezi nebem a zemí, kult se utváří kolem jeho těla, hrobu a relikvií, příkladem ostatním věřícím, ochráncem, patronem řemesel měst a lidí, kteří nosí jeho jméno; byl to člověk, který zemřel mučednickou smrtí, mystikové, proroci a kazatelé, v raném novověku rysy askety, později se stále častěji stávají světci biskupové, mniši a králové

Okraj společnosti:

Geremek, B.: Člověk na okraji ve středověku. In: Středověký člověk a jeho svět. Praha 2003.

- nepřítomen v pramenech týkajících se uspořádání společnosti

- obrací se proti němu nábožensko-morální literatura, státní, církevní či městské zákonodárství

- mnoho se o nich dozvídáme ze soudních a policejních archívů

- ve středověku pozitivně hodnocen usedlý způsob života, dlouhodobé žití na jednom místě (cestování spojováno s nebezpečím) – marginalizaci podléhaly osoby, pro které se cestování stalo životním stylem

- vyhnanci: muži i ženy zbaveni práva pobývat na určitém území nebo postaveni mimo zákon

- vyhnání z teritoria (zákaz „vody a ohně“ = pohostinství a střechy nad hlavou, mohli vést normální život na jiném místě, na zakázaném místě hrozila vyhnanci smrt, člověk pozbyl svých přirozených práv), pobyt na přesně vymezeném místě či na ostrově

- v církevním právu: trest interdiktu a exkomunikace (vyloučení z křesťanského společenství, pouze ve zvláštních případech, jako nátlak ve chvílích ohrožení svých zájmů, = úplná marginalizace, vyznavači jiných náboženství, zakázány i kontakty s rodinou, zbavení naděje na spásu

- k vyloučení došlo samotným způsobem života, ne vyhnanstvím

- zločinci nemají stálý domov ani majetek, potloukají se po lesích, špatní lidé, „profesionální zločinci“

- za Karla Velikého se to týkalo i poutníků (když se provinili, měli raději zůstat na místě a pracovat), v pozdějších staletích se církev snažila dát poutnictví pevný řád, za tuláky často považováni také potulní rytíři, obchodníci a putující mniši

- život v divočině: asociální, tato území ovládaly démonické síly, na druhou stranu se zde ale usazovali také ti, kteří zde hledali věčnou spásu

- zločinci, disidenti, heretici, nespokojenci, devianti, zrůdy, pohani, jinověrci

- nemnoho stop: neuzavírají smlouvy, nedědí, více pramenů až od 12. století (archivy trestních postihů)

- někdy stigmatizováni (vypálení znaku hanby)

- v soudních registrech se často objevuje i šlechta

- tuláci: krádeže, žebrota, náhodný lov, příležitostná práce

- významným marginalizačním procesem válka – vojáci na cestě kradli, po válce neměli živnost -> krádeže, naopak dosud marginalizovaní lidé našli své uplatnění jako vojáci

- ponižující živnosti: lichva, prostituce a zábavná umění (herci, žongléři, kouzelníci), zaměstnání spojená s krví, mršinami nebo špínou, čističi záchodů, př. kat, pohodný, městští policejní úředníci, hrobař, řezník, lazebník, bradýř, hudebník, akrobat, blázen, v Německu pastýř – tato povolání marginální i v následujícím období