9. Lide na okraji a v centru spolecnosti

Šlechta (otázka 4A)

Poddaní: nejnižší vrstva, neprivilegovaní, na vesnici i ve městech, připoutáni k půdě, objektem lenních vztahů, z původně svobodných rolníků, osobní závislost = nevolníci,

rolníci (pronajatá půda, odevzdávali dávky),měšťané v poddanských městech

Poddanství ve středověké a raněnovověké Evropě představuje vztah mezi vrchností, pánem (vlastníkem, popř. lenním držitelem) půdy a tím, kdo na této půdě sedí a je jejím držitelem, tedy poddaným. Tento vztah v sobě zahrnuje majetkovou, osobní a veřejnoprávní závislost selského lidu nebo měšťanů poddanských měst na vrchnostech.

Majetková závislost plyne z toho, že poddaný má svůj statek (stavení a polnosti, popř. les) pouze v držbě od své vrchnosti, za což je jí povinen peněžními platy, naturálními dávkami a robotami. (viz poddanské dávky, příp. druhy robot). Platy podléhaly znehodnocování v důsledku zhoršení mince a poklesu kupní síly drahého kovu (16.stol.), proto vrchnosti usilovaly o zvyšování poddanských povinností, což mělo vliv i na právní postavení poddaných (viz nevolnictví). Majetková závislost vznikala často tak, že svobodní sedláci darovali svou půdu jiné fyzické nebo právnické osobě (původně nejčastěji církevní instituci) a zároveň se jí odevzdali v ochranu s tím, že si vymínili, že oni, popř. jejich potomci, budou moci tuto půdu užívat za platy, dávky a roboty. V ochranu mohl člověk vstoupit i bez půdy, kterou teprve poté získal od ochránce v držbu. Později při kolonizaci jsou nové usedlosti zřizovány již jako poddanské.

Člověčenství: Základem vztahu poddaného k pozemkové vrchnosti, jejíž nemovitost držel, byla v Čechách i na Moravě věcná závislost. Rolník byl poddaným určité vrchnosti, protože držel její půdu a na oplátku skládal slib člověčenství. Během raného a vrcholného středověku dochází k uvolnění těsného vztahu mezi vrchností a poddaným. Do styku s vrchností se poddaný dostával pouze v okamžiku placení úroků. V průběhu agrárního cyklu, pokud se rolník nedopustil nějakého přestupku vůči vrchnostenské jurisdikci, probíhala činnosti na hospodářství nezávisle na vrchnosti. Jediným pozůstatkem osobních vazeb k vrchnosti byl právě onen slib člověčenství.

Poddanské dávky

Úkolem každého gruntovního hospodáře bylo nejen hmotně zabezpečit vlastní rodinu, ale také splnit dávky požadované panovníkem, vrchností a církví.

Královi se odváděly berně – na vydržování královského dvora, na sňatky královských synů a dcer, platila se z ní zemská hotovost apod. (do doby Jana Lucemburského o tom rozhodoval sám král, později pouze se souhlasem Zemského sněmu). V 16.stol. se platila berně z hlavy, ze živností, z úroků, ty ale nepředstavovaly velké zatížení. Ke zvýšení dochází ve 2.pol.16.stol. se zavedením domovní berně. Hospodář ze svého stavení platil ročně 10 grošů.