9. Lide na okraji a v centru spolecnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Také poddanská města bývala občas pozemkovými vlastníky a vrchnostmi venkovských poddaných. Některé městské rady poddanských měst byly od vrchnosti pověřeny trestněprávními pravomocemi, což mnohdy v souvislosti s procesy s vesnickými poddanými působilo na sebevědomí obyvatel těchto měst.
Na selská povstání se městské prostředí dívalo nepřátelsky. Aby nebyla poddanská města nařčena z účasti na nich, často vyjadřovala loajalitu vrchnostem. Někdy ale impuls povstání vzešel přímo z měšťanského prostředí (např. Broumovská rebelie).
V negativním přístupu městského prostředí k venkovským poddaným v pobělohorském období se uplatnila řada aspektů – stavovské uvědomění, ekonomická rivalita, náboženské zaujetí, obavy ze sociálních nepokojů na venkově. Jsou to konkrétní projevy dvou rozporů: 1. rozpor mezi městským a venkovským prostředím, který spočíval v odlišné kulturní úrovni a různém životním stylu 2. rozpor mezi vyšším a nižším stavem: měšťané stali na společenském žebříčku nad vesničany, současně jim však v rámci feudální společnosti byli nejblíž ze všech stavů, a proto se zcela přirozeně snažili zdůrazňovat vzdálenost, která je od venkova a venkovských poddaných dělí.
Nevolnictví
Nevolnictví je úzkou osobní závislostí poddaných na vrchnostech; vyznačuje se zejm. připoutáním k půdě a dále řadou omezení v oblasti osobní a majetkové - poddaní nemohou rozhodovat o vlastních záležitostech, nesmí se bez souhlasu vrchnosti stěhovat, vdávat/ženit, jít na studia, učit se řemeslu, děti sedláků musí konat dvorskou/čeledínskou službu jen za stravu nebo nízkou mzdu, nesmí nosit zbraň apod. Někteří historikové místo nevolnictví v tomto smyslu mluví o tělesném či dědičném poddanství (J.Pekař). Např. pro A. Míku je hlavním rysem nevolnictví převaha roboty, s čímž nesouhlasí J. Válka, který jako důkaz, že robota není brána jako znak nevolnictví, podává samotný patent o zrušení nevolnictví, který neruší roboty.
vedle robotních povinností měli poddaní i vlastní hospodářství
počátek nevolnictví:
někteří historiografové vidí počátek nevolnictví již v poslední čtvrtině 15.stol. (František Palacký, František Kavka) jednak v důsledku sněmovních usnesení, a pak v souvislosti se změnami v hospodaření na feudálním velkostatku (podnikání šlechty)
Sněmovní usnesení o zbíhání (zákaz volného odchodu poddaných z panství) z r.1487 souviselo s husitskými válkami. Války a zmatky rozehnaly spoustu venkovského obyvatelstva, které se po skončení bojů nechtělo vrátit ke své práci. Rolníkům bylo tímto usnesením všeobecně zakázáno odcházet od svých pánů, pánům se zakazovalo pod trestem vysokých pokut přechovávat zběhy. Další usnesení se týkalo svobodné chudiny, neusedlých obyvatel, (rybníkáři, nádenící, podruzi), kteří se museli po r.1497 přihlásit pod některého pána. Tímto stát reguloval pohyb venkovské chudiny. Většina těchto ustanovení přešla do Vladislavského zřízení zemského. Velkou důležitost pro poddané mělo ustanovení o jejich propuštění z poddanského svazku potvrzované propouštěcím – vejhostním listem. Později se toto ustanovení zjednodušilo, kdy písemný doklad o propuštění poddaného jeho pánem mohl být nahrazen ústním projevem, stvrzeným podáním ruky.