A 02 - Demokracie

2. zpětná vlna 1958-75 – týká se především Latinské Ameriky a Afriky

3. vlna demokratizace – revoluční demokratizační vlnu zahájil převrat v Portugalsku (diktatura, která tam fungovala od roku 1926), poté změna v Řecku, Španělsku, vlna se poté přenáší do Jižní Ameriky a Asie (restaurace demokracie od Turecka po Filipíny)

První vlna byla podmíněna ekonomickým rozvojem, industrializací, urbanizací, formováním středních vrstev, vznikem dělnictva a jeho organizací. Významně přispěl také společenský rámec ve státech severní Ameriky, kde panovaly výrazně vyšší šance pro uplatnění jedince. Přechod v řadě zemí k demokraciím pak bezprostředně umožnilo dohodové vítězství ve válce a následný rozpad monarchií.

Ve druhé vlně dominovaly politické a vojenské činitele. Lze rozlišit okruh zemí, v nichž byla demokracie nastolena vítěznými mocnostmi po druhé válce, země, které si demokracii vybraly pod vlivem vítězných spojenců (Řecko, Turecko, Brazílie, Argentina) a postkoloniální země.

Třetí vlna zahrnuje různé problémy v závislosti na té které dané oblasti:

• ekonomické problémy a ztráta legitimity komunistického režimu SSSR,

• válečné neúspěchy (Argentina prohrála válku o Falklandy)

• prudký hosp. růst v 60. letech v jižní Evropě, v Latinské Americe, Asii – utváření střední vrstvy, růst vzdělanosti, zvyšování životní úrovně – stejný mechanismus jako při vzniku prvních demokracií.

• změna doktríny katolické církve (po II.vatikán.koncilu) a transformace národních církví z obránců autoritativních režimů v jejich odpůrce. Za příklad uvádí návštěvu Jana Pavla II. v Polsku(1979), která výrazně změnila tamní „atmosféru strachu“

• změny vnějšího prostředí – země integrované od 50. let do evropských organizací se otevřely v 70. letech jiným zemím

• Spojenými státy a následně Evropou prosazovaná politika ochrany lidských práv

• dominový efekt, který se mohl uplatnit díky vyvinutým komunikačním prostředkům (viz rozpad SSSR)

Typy přeměny režimu na demokratický:

transforamace – staré (reformní) elity samy rozhodnou pro likvidaci nedemokratického zřízení (Španělsko, Maďarsko, Brazílie)

nahrazení – málo reformistů mezi starými vládnoucími elitami – nastolení demokracie provede opozice (Řecko, Argentina, Portugalsko)

přesun – kooperace mezi starými vládnoucími elitami a opozicí, kde tyto složky byly přibližně v rovnováze, snaha o dialog při řešení systémových změn. Huntington hodnotí jako přesun jak změnu režimu v Československu, tak Polsku 1989. Přesto jsou zde velké rozdíly, viz silná a dobře organizovaná opozice v Polsku, která nutí ortodoxní křídlo k jednání, zatímco československá opozice rapidně sílí terpve v listopadu 89 a pak jen nutí vládní síly k ústupkům.