A 02 - Demokracie

Stabilita demokracie je přímo spjata s otázkou občanské společnosti, kterou lze definovat jako loajální participační kulturu, která vychází z odmítnutí extrémních pol. názorů a odmítnutí násilí jako prostředku pol. argumentace.

Částečně se s výše zmíněnými podmínkami pro rozvoj demokracie zotožňuje i politolog Seymour Martin Lipset (Political Man - 1960). Právě v oblastech s rozvinutými ekonomickými vztahy a pouze v podmínkách kapitalistické industrializace se mohly rozvinout zastupitelské demokracie. Ekonomická rozvinutost je tedy jedním z klíčů stability demokracie, na druhém místě je to legitimita demokracie, tedy v jaké míře jsou dem. instituce ceněné a považované za správné. Tyto podmínky musí existovat současně. Výmarská republika podle něho nevykazovala široké přijetí demokratických principů a tak nemohla obstát tváří v tvář ekonomické krizi. Průvodními jevy ekonomické rozvinutosti jsou mj. vysoká míra urbanizace a vzdělanosti, která je nezbytná pro udržení demokracie, ale není jejím garantem. Pro stabilitu demokracie je rovněž relevantní silná pozice středních vrstev a relativně malá soc. diferenciace. (příklad: rozdíl mezi pozvolnou industrializací Dánska – soc. antagonismy nevyhrocené, Norsko na poč. 20.st.: dvojnásobný růst dělnictva - velmi špatné životní podmínky – radikalizace Soc.-Dem. a přechodný vstup Norska do Kominterny po I. sv. válce.)

Huntingtonova koncepce „demokratizačních vln“ (Samuel Huntigton: Třetí vlna. Demokratizace v pozdním 20. století. 1991)

Demokratická tranzice probíhá ve dvou fázích, první z nich je liberalizace nedemokratického režimu a následná demokratizace jeho struktur, na tento proces pak navazuje konsolidace demokracie, ke které ovšem nemusí navzdory předchozímu vývoji dojít. Průvodním jevem konsolidace je stav, kdy političtí aktéři přijmou „pravidla nové hry“ a ani jeden z nich neusiluje vrátit se k nedemokratickému režimu. Při posuzování demokratizačích vln se autor opírá pouze o přítomnost svobodných, pravidelných voleb jako základního ukazatele demokracie (nezdá se mi, že by to bylo dostatečné)

1. vlna demokratizace 1828-1928 – první vlna má kořeny v americké a francouzské revoluci, ale za utvoření konkrétní podoby považuje Huntington nastolení takového stavu, aby nadpoloviční většina mužů disponovala hlasovacím právem a aby výkonná moc měla většinovou podporu ve zvoleném parlamentu – k tomu došlo r.1928 ve Spojených státech. Na konci tohoto období lze mluvit o cca 30 demokraciích (ve 30. letech se ještě přidávají Španělsko a Chile)

1. zpětná vlna 1922-1942 – zasažena celá Evropa a Latinská Amerika (Brazílie, Argentina, Uruguay)

2. krátká vlna demokratizace 1943-62 – opětné nastolení demokracie v Evropě, Lat. Americe (Brazílie, Kostarika), v postkoloniálním světě (Malajsie, Indonésie, Indie, Srí Lanka)