A 02 - Demokracie

V 18. století se objevuje republikánský model demokratického uspořádání (který hledá jiný modus vivendi než uspořání monarchisticko-demokratické – viz GB) – vytyčeným cílem se stává vyvést demokracii do formujících se národních společenství, což staví funkčnost demokratických složek před problém velikosti společenství, které má zahrnout, rpzhodne se tedy pro aplikaci zastupitelského modelu na demokratické ideje, zastupitelské orgány totiž pocházejí z monarchistických režimů aristokratických shromáždění (sněmy) – již levelleři spatřují budoucnost ve fúzi demokratické vlády lidu a zastupitelských orgánů. Duchové doby označovali zastupitelskou demokracii za moderní vynález své doby (James Mill, James Madison). Názorovou pluralita začala být vnímána jako nezbytnost demokratického zřízení.

Zastoupení v demokratickém uspořádání lze chápat jako aplikaci logiky rovnosti - Lock mluví o vnitřní rovnosti (tedy že nikdo nemůže být podřízen vůli jiného) na rozsáhlý politický systém. První demokratizační procesy proběhly v zemích, kde již fungovaly reprezentativní orgány, i když na jiném základě (GB: 18. st. byl již ministerský předseda závislý na důvěře parlamentní většiny). Zpravidla se demokratizace projevila rozšířením volební základny, tedy zastoupením větší zájmové plurality. Cíle demokratizačního hnutí jsou tedy od roku 1832 rozšíření voličské základny, stejně tak ve skandinávských zemích, Holandsku, Belgii, ačkoli vývoj ve Spojených státech předsatvuje odchylku v tom smyslu, že zde vznikly demokratické instituce „na zeleném drnu“ (jakkoli inspirovány Británií např. ve vytváření dvoukomorového parlamentu).

Některé z nejcharakterističtějších institucí moderní demokracie nebyly produktem abstraktního odůvodnění požadavků demokratického procesu, nýbrž spíše vyplynuly ze specifických a následných úprav již existujících politických institucí.

Idea zastupitelské demokracie představuje propojení liberálního politického řádu s demokracií (Jeremy Bentham a James Mill), nutnost korekční role státu, když nefunguje „přirozená harmonie vztahů“. Nastupuje princip negativní kontroly politické elity prostřednictvím možnosti uplanit svůj názor ve svobodných volbách.

Tocqueville (Americká demokracie) obdivoval rovnostářský princip americké společnosti (ve srovnání s evropskou) a hlavně vysokou soc. propustnost, resp. mobilitu!! Obával se tyranie většiny a za obranný mechanismus považoval pol. konkurenci a existenci mimopolitických společenských organizací, které zabrání přílišnému zasahování státu do svobodného života.

Ludwig Von Mises (rakouský pol. myslitel, 1881-1973): 1927 vydal spisek Liberalismus, kde obhajuje toto zřízení společnosti proti nastupujícímu komunismu, fašismu. Dokazoval, že neoklasický (liberální) demokratismus představuje bezprecedentní nárůst blahobytu a je tedy nejperspektivnější politickou silou. Zastupitelská demokracie podle něj představuje jediný model, kde občané mohou vyjádřit nesouhlas s vládou, aniž by se muselo sáhnout k násilí.