B 06 - Důsledky 2. světové války
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
B 06 - Důsledky 2. světové války
Dominujícím politickým tématem poválečného období byla-snaha zajistit bezpečnost. Otázka bezpečnosti spojovala dvě mocnosti vzešlé z války: SSSR a USA. Každý ji ovšem řešil po svém. Sovětský svaz vsadil na vybudování ochranného kordonu kolem svých hranic a svého cíle dosahoval tak, že byl v zákulisí politických převratů v sousedních zemích. Spojené státy se zaměřovaly především na bezpečnost západní Evropy.
Každá z velmocí se připravovala na nové uspořádání světa, které by nejlépe odpovídalo jejím představám. Válka je přivedla ke spolupráci, v roce 1947 však již bylo jasné, že hrozí konflikt cílů. V roce 1949 byl již průmyslově vyspělý svět rozdělen do dvou bloků, více nebo méně formálních, ale každopádně nepřátelských.
Jeden z vůdčích principů ruského státu spočíval po celá staletí v úsilí o hledání bezpečnosti prostřednictvím expanze. Stalin převzal toto pravidlo ruského chování a rozšířil je o ideologický náboj: bezpečnost jako kontrola sfér vlivu, vytvořených při sovětských hranicích ze států podléhajících pevné kontrole místních režimů, jež zase podléhaly sovětské nadvládě. Stalin však zároveň uvažoval ve strategické a vojenské rovině: například byl ochoten obětovat výrazně se rýsující možnost komunistického režimu v Řecku, které nemělo se SSSR společné hranice, výměnou za tichý souhlas Západu s uplatňováním vlivu v Rumunsku a Bulharsku (měli společnou hranici). Stalinovy aktivity ve vztahu k Japonsku, Turecku a Íránu svědčí o tom, že jeho zájmy přesahovaly východní a střední Evropu. Na Japonsku požadoval navrácení území a privilegií odňatých v roce 1875 anebo ztracených v jap.-ruské válce (1904-1905): Kurilské ostrovy, jižní část Sachalinu, pronájem Port Arturu a obnovení hosp. privilegií v Mandžusku. Od Turecka Stalin požadoval severových. Části Karsu a Ardahanu a vojenské základy u Dardanel a v Egejském moři. Tady však Stalin ztroskotal stejně jako v Íranu, odkud se v květnu 1946 stáhl, protože se domníval, že v íranském premiérovi má svého stoupence.
Spojené státy došly k závěru, že je nutná restrukturalizace mezinárodního pořádku. Jak prezident Roosevelt, tak min. zahr. Cordell Hull, věřili, že ekonomické bariéry způsobily celosvětovou hospodářskou krizi a také, že neúčast Američanů ve Společnosti národů svým dílem přispěla ke kolapsu mezinárodní rovnováhy sil. USA mnohem méně uvažovaly ve vojenských rozměrech a poměrně rychle demobilizovaly (rychlou demobilizaci si zčásti vynutilo americké veřejné mínění). Pokud pomineme atomovou bombu, směřovaly USA spíše k ekonomickým nástrojům posilování své politiky, a teprve v roce 1949, kdy byl ustaven Severoatlantický pakt, uznaly v plné šíři nezbytnost vojenského zázemí.