B 06 - Důsledky 2. světové války

Na moskevské poradě čtyř mocností (USA, SSSR, VB, Čína), schválily tyto mocnosti nutnost ustavení mezinárodní organizace dbající na mír a bezpečnost v mezinárodním měřítku. Obecná struktura organizace byla vypracována během srpna až října 1944 v Dumbarton Oaks, zde však nebylo dosaženo shody o postupu hlasování v plánované Radě bezpečnosti, jež byla proklamována na Jaltské konferenci v únoru 1945, kdy bylo rozhodnuto o principu práva veta čtyř mocností ve vztahu k aktivitám organizace. Následovala Sanfranciská konference, konaná za účasti 50 států od dubna do června 1945, na níž byl předložen návrh Charty Spojených národů a statut Mezinárodního soudního dvora. OSN zahájila činnost 24.října 1945.

V červenci 1944 se konala Měnová a finanční konference OSN v Breton Woods, výsledkem bylo ustavení Mezinárodního měnového fondu a založení Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (Světová banka). SSSR se nestal členem ani jednoho.

Svět vstoupil do nové éry kolektivní bezpečnosti a mezinárodního obchodu.

Poválečná Evropa

SSSR a USA měly rozdílné představy o vývoji Evropy. USA směřovaly k uplatnění principu sebeurčení v širším konceptu, což znamenalo uskutečnění svobodných voleb. Ty ovšem samozřejmě nemohly být po vůli SSSR, protože mohly vyústit ve zvolení vlád, jež by SSSR nebyly nakloněny. Velká Británie reprezentovaná Churchillem si byla vědoma, že odmítnutí volné ruky SSSR ve východní Evropě v roce 1939 vedlo k jejímu příklonu k Německu. Churchill byl ochoten učinit větší ústupky než USA, výměnou za souhlas Sovětů nevměšovat se do oblasti britského zájmu. Rozpory ve Velké alianci spočívající v těchto rozdílných záměrech, co s Evropou, vedly nakonec k jejímu zhroucení.

Počátkem roku 1945 již byla porážka Německa otázkou času, USA už dále nemohla „ignorovat“ naléhání SSSR po vymezení hranic po válečné okupaci. Západní veřejné mínění stále ještě stranilo na počátku roku 1945 poválečné spolupráci mezi třemi hlavními Spojenci. Roosevelt a Churchill, pod tímto vlivem a pod dojmem naděje na zachování jednoty dosažené za války, vyhověli většině požadavků, které vznesl Stalin ve vztahu k Polsku. Trvali sice na svobodných volbách, ale stáhli svou podporu polské exilové vládě v Londýně.

V březnu Rudá armáda osvobodila Polsko a v červnu 1945 byla ustavena Prozatímní vláda národní jednoty, složená z antikomunisticky orientované exilové vlády a z prokomunistického Polského výboru národního osvobození, který byl ustaven v Moskvě a následně přesídlil do Lublinu. V červenci 1945 se vzájemně dohodnuté hranice Polska posunuly směrem na západ: zatímco na Jaltské konferenci Spojenci naléhali, aby západní hranice Polska sledovaly Curzonovu linii navrženou po 1.sv.v., na Postupimské konferenci v červenci 1945 bylo rozhodnuto, by hranice sledovala linii Odra-Nisa. Problém spočíval v tom, že SSSR neměl v úmyslu vrátit polská území, uchvácená v roce 1939, a Polsku měla být tato ztráta nahrazena na úkor Německa. Tak se pětina předválečného Německa stala součástí Polska.