C 02 - Češi a Slováci ve společném státě

Vznik nové ČSR znamenala spojit rozdílné kulturní a ekonomické úrovně; to se neobešlo bez zajištění státní administrativy, školských a osvětových pracovníků (= příchod české inteligence na Slovensko). Za deset let byla vybudována síť školství, včetně první slovenské Komenského univerzity (založené v červnu 1919 v Bratislavě), byla obnovena Matice slovenská, vycházelo 8 deníků, 37 týdeníků, 70 časopisů a začal vysílat slovenský rozhlas.

Českým učitelům a úředníkům se zdály zdejší poměry zaostalé a ve snaze zkulturnit tento kraj se někdy chovali povýšenecky a zejména necitlivě vnímali poměrně silné náboženské cítění obyvatelstva. Zásahy proti církevním kruhům po roce 1918 však nebyly namířené přímo proti církvi, ale spíše proti exponovaným maďarizátorům (ozn. tzv. „ateizace“ Slovenska – nebyl to však tah české vlády, ale pouze konkrétních jedinců!!). Přesto však česká vláda podceňovala vliv církve na myšlení a jednání prostých Slováků. Odpor proti českým „kacířským novotám“ na Slovensku zesílil po reorganizaci Slovenské ľudové strany (SĽS).

První zmínky o požadavku autonomie se objevily v projevem SĽS již na počátku roku 1919, neměly však větší odezvu. Až roku 1923 zaznamenala SĽS výraznější úspěch ve volbách, naopak „československé strany“ utrpěly porážku. Od roku 1925 SĽS (od tohoto roku HSĽS – Hlinkova slovenská ľudová strana) přistoupila k razantnějším formám při požadavku autonomie. Vydali tzv. Trnavský manifest, v němž mimo jiné požadovali vlastní sněm, vlastní soudnictví, policii, četnictvo atd. Pravicová autonomistická opozice začala tlačit HSĽS doprava, k myšlence fašistického autonomního Slovenska. S touto vizí je spojena činnost hnutí tzv. Rodobrany (polovojenské organizace hlásící se k Mussoliniho fašismu a spolupracující s českými fašisty vedenými R. Gajdou).

Předěl ve vztazích zaznamenal až rok 1935, kdy se do čela vlády dostal slovenský člen Agrární strany Milan Hodža (čes. vláda se snažila ľudáky ignorovat, i přestože byli nejsilnější politickou stranou na Slovensku), druhá personální změna vyvstala v souvislosti s abdikací T. G. Masaryka na tuto funkci. V červnu 1938 publikovala HSĽS nový (a konečný) návrh autonomie Slovenska. Tento návrh by znamenal přetvoření ČSR v konfederaci, přičemž slovenské země se měli stát autonomní součástí Československa s částečnou mezinárodní suverenitou.

Od autonomie k rozpadu státu

Události v září 1938 urychlily cestu k prosazení autonomie. Mnichovský diktát oslabil pozici čs. vlády při jednání o slovenské otázce. Většina slovenských politických stran podepsala tzv. žilinský protokol požadující okamžité vyhlášení autonomie Slovenska a vytvoření samostatné slovenské vlády. Již 7. října byla jmenována první slovenská autonomní vláda v čele s Jozefem Tisem. Slovensko začalo fungovat jako autonomní složka státu, který se začal nazývat Česko-Slovensko.