C 02 - Češi a Slováci ve společném státě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Zatímco česká inteligence usilovala o demokratizaci a o tržní hospodářství, slovenská opozice usilovala o uznání rovnoprávnosti a uzákonění federace. Bylo to pochopitelné, šlo jí o zviditelnění Slovenska, vyřešení základní otázky, od které se pak budou odvíjet další řešení. Kdo se v letech 1948-1967 pokusil hájit jakoukoliv svéprávnost Slovenska, stihl ho trest.
Ústavní zákon o čs. federaci, přijatý 27. října 1968 Národním shromážděním, přeměnil unitární stát ve federativní stát dvou rovnoprávných národů – Čechů a Slováků (zákonodárný orgán: ČNR a SNR, výkonný orgán: česká a slovenská vláda, navíc oba národy měly stejný počet poslanců ve Sněmovně).
Rozdělení ČSFR
Po svržení totalitního režimu vypluly na povrch některé problémy v česko-slovenských vztazích. Pokud šlo o nějaké napětí, pak především ze strany Slovenska, tento postoj Čechy iritoval a dostával nálepku nacionalismu. Chyběla tu snaha navzájem si naslouchat a řešit problém.
Česká část federace ctila hodnoty, s nimiž byl spojen vznik ČSR (demokracie, humanismus, náboženská tolerance apod.). Východní část federace kladla důraz na lidové, kulturní, náboženské a církevní tradice, národní solidaritu, hodnotu mateřského jazyka apod. Proto i reakce po pádu komunismu byla rozdílná. Jako řešení se nabízely nové organizační státní formy pro oba národy. Stále intenzivněji se z řad lidu ozývaly hlasy pro rozdělení federace. Navíc „historické pravdy“ přilévaly olej do ohně: čtyřicet let zamlčované a falšované, vzájemné spory a zásluhy nebo svalování viny za ty či ony historické omyly, nebo hlasy kdo na koho doplácel a doplácí apod.
Výsledkem složitých jednání české a slovenské reprezentace po parlamentních volbách roku 1992 byla dohoda, která stanovila harmonogram v procesu dělení již zcela nefunkční federace (V. Havel abdikoval na svou funkci). Připravila se řada smluv, které měly zajistit jak pokojné rozdělení státu, tak oboustranně výhodnou spolupráci České a Slovenské republiky v příštích letech. 25. listopadu 1992 Federální shromáždění odhlasovalo zánik ČSFR k 1. lednu 1993. Druhý rozpad čs. státu proběhl, na rozdíl od prvního, spořádaně, klidně a organizovaně. Tento rozpad měl však širší evropské dimenze. Existuje tu dilema geopolitické, dilema polohy dvou malých států uprostřed Evropy, mezi Německem a Ruskem. Otázka rozchodu se pochopitelně dotkla značné části veřejnosti, zda byl nutný a prospěšný.
Vznikem dvou svobodných, suverénních a demokratických států skončilo období „silnějšího a slabšího“, kdy docházelo z jedné nebo druhé strany k rozličným pocitům a emocím, které neprospívaly nikomu. Každý teď ponese odpovědnost za své činy.