C 02 - Češi a Slováci ve společném státě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Rok 1918 znamenal vyvrcholení aktivit vedoucích k společnému státu Čechů a Slováků. Jednalo se o akce jak na domácí půdě, tak v zahraničí, rozhodující podnět přišel z USA. 30. května byla uzavřena v Pittsburghu dohoda mezi českými a slovenskými krajskými organizacemi, která propagovala vznik československého státu s republikánskou vládní formou a s ústavou; Slovensku se v ní přisuzovalo autonomní postavení s vlastní administrativou a sněmem. Další vývoj vedl 18. října 1918 k tzv. Washingtonské deklaraci, kterou dočasná čs. vláda proklamovala samostatný československý stát jako republiku. Následně pak dohodové státy uznaly prozatímní čs. vládu. Na domácí půdě vyhlásil Národní výbor v Praze 28. října 1918 československou samostatnost. (30. října pak udělali totéž Slováci – Martinská deklarace).
Ve společné první československé republice
Pár dní po vzniku ČSR byla stanovena dočasná vláda pro Slovensko. V té době maďarský premiér Károlyi vydal prohlášení, v němž ohlásil úmysl maďarského státu chránit dosavadní hranice Uherska (nařídil mobilizaci a vypravil do Slovenska dělostřelecké a pancéřové vlaky). Období do jara 1919 bylo naplněno dramatickými událostmi. Beneš (po jednání se zástupci Dohody) poslal Maďarsku nařízení k vyklizení Slovenska a dodržování slovensko – maďarské demarkační linie podle řek Dunaje a Ipľu. 20. ledna bylo Slovensko obsazeno čs. vojáky a předseda vlády Šrobár přesídlil do Bratislavy, která se stala hlavním městem Slovenska.
ČSR musela podstoupit ještě jednu bitvu o Slovensko. Po abdikaci Károlyiho vznikla Maďarská republika rad. Čs. armáda se snažila využít nepřehledné situace v Maďarsku a překročila deliminační čáru s cílem obsadit některá sporná území. Avšak ani ne měsíc na to nám útok maďarská Rudá armáda vrátila a pronikla hluboko na slovenské území. V červnu proto byla vyhlášena Slovenská republika rad. Avšak již tři dny předtím byly na Pařížské mírové konferenci stanoveny čs.-maď. hranice, takže čs. armáda získala kontrolu nad celým slovenským územím (nejasná zůstala hranice s Polskem). Slovensko se stalo na příští zhruba dvě desetiletí součástí čs. státu. Slováci získali zastoupení ve vrcholných orgánech nového státu (ministr války – Štefánik, ministr zdravotnictví – Šrobár).
Způsob zapojení Slovenska do ČSR se tedy neobešel bez komplikací. Šrobár zrušil Slovenské národní rady (SNR), národní orgány se necítily být nositeli národní suverenity, navíc kontakty Čechů a Slováků nebyly nejšťastnější.
Snad nejproblémovější bylo zaostávání Slovenska v hospodářské oblasti. Slovenský průmysl značně zaostával za průmyslem v českých zemích kvalitou i kvantitou. Navíc zde ve 20. letech zavřeli 200 závodů zaměstnávající zhruba čtvrtinu počtu dělníků. Krize ve 30. letech znemožnila státu realizovat rozsáhlý program zprůmyslnění země. Došlo zde však k budování rezervních zbrojních a chemických závodů, rozšiřovala se komunikační síť, zejména železniční. Velká pozornost byla věnována výstavbě silnic, dunajských přístavů a letišť.