12. Osmané a jejich říše

POLITICKÉ A SOCIÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ

• absolutní autorita sultána = cti, spravedlnosti a hojnosti; podléhá předpisům koranického práva šarí´ry; z osmanské dynastie, kvůli zachování jednoty státu; jmenoval do všech vysokých civilních, vojenských a duchovních funkcí; nejvyšší velitel armády, garant míru; nejvyšší autorita v duchovní oblasti - stín Boha na zemi

• problémy s nástupnictvím: také díky struktuře harémového systému; až do 19. století byl právoplatný dědic, korunní princ, ale většina osmanských vládců měla řadu manželek a v harémové hierarchii níže postavených konkubín, jež jim rodily syny -> v 15. a 16. století byli vlastní i nevlastní bratři nového sultána v den jeho nástupu na trůn obvykle uškrceni -> „zákon bratrovraždy“ - 1595 došlo k zabití rekordního počtu osmnácti bratrů Mehmeda III. -> nedostatek mužských potomků -> náboženští vůdci začali pochybovat o morálnosti a hlavně výhodnosti bratrovražd -> nejbližší mužští příbuzní sultána napříště uvězněni v někde v paláci

• s výjimkou duchovních (ulemů) byli všichni služebníci státu sultánovi otroci

• sultán delegoval své pravomoci velkovezírovi a dalším členům panovnického divanu

• velkovezír=vedl vládní radu divan, jejímž prostřednictvím sultán vládl; byl to absolutní zástupce sultána; od chvíle, kdy sultán přestal jezdit do boje -> velícím generálem velkých vojenských tažení; přímo odpovědný za veřejný pořádek ve městě; pravidelně se zodpovídal sultánovi

• divan=vládní rada; jednal o otázkách míru, války, administrace, financí; nejvyšší soudní dvůr; sultán se od konce 15. století neúčastnil jejích zasedání přímo, ale mohl sledovat průběh inkognito skrze zamřížované okno; od 17. stol. se scházel v sídle velkovezíra, nazývaném Vznešená porta -> od 18. století se termín porta užívá jako označení pro samotnou osmanskou vládu;

• vezíři z podkupní=vedoucí kancléřství, 2 váleční soudci (pro Rumelii a Anatolii), 2 finanční revizoři (pro Rumelii a Anatolii)

• národy říše – Turci, Tataři, Arabové, Peršané, Kurdové, Cikáni, Berbeři, Kopti, Řekové, Arméni, Slované, Albánci, Rumuni, Maďaři

• náboženství říše – islám v sumitské formě; ší´ité; křesťanství – řecké pravoslavné, arménské, koptské, katolické; judaismus – romanioté, karaité, sefardští a aškenázští Židé

Složení obyvatelstva:

• poddaní:

1. „vojáci“ = vojáci funkcionáři, služebníci dvora; osvobozeni od daní;

2. „stáda dobytka“ = všichni výrobci, poddaní sultánovi, kteří podporují stát financemi ze své práce

   • nemuslimové zimmi:

1. ortodoxní křesťané – Rumi

   • jak řecky mluvící poddaní, roztroušení po celé říši, tak slovanští křesťané na Balkáně a také ortodoxní Arabové, kteří se ostatně dodneška nazývají specificky náboženskou terminologií jako ortodoxní Řekové, Valaši, Gruzínci atd.

2. východní křesťané – Arméni

   • anatolští monofyzité, syrští křesťané na JV, maronité atd.

3. Židé, Yahudi – romanisté

   • komunita sestávající se z potomků „byzantských“ Židů

   • karaité - také z byzantských dob, ovšem z odlišným ritem

   • sefardští Židé - Židé vyhnaní ze Španělska a Portugalska na konci 15. století, ke kterým se připojili Židé z Itálie

   • askenázští Židé - z Německa a ze střední Evropy, z nichž část se usadila v osmanské říši po vyhnání Židů z Bavorska vévodou Ludvíkem X. 1470

   • statut těchto křesťanů a Židů byl určován kanonickým zákonem šarí´a -> uznával jejich místo ve státě, právo svobodně vyznávat jejich víru, udržoval je však v podřízeném postavení poddaných druhé kategorie vůči pravým věřícím; osmanská moc od nich vyžadovala placení daně z hlavy (známkou jejich podřízenosti muslimské nadvládě); nemuslimové byli podrobeni různým diskriminačním opatřením, vyjadřujícím jejich nižší společenské postavení

   • otroci: byli lidskou bytostí i věcí - jako věc neměli jakoukoli právní moc a práva, naopak byli předmětem cizích majetkových práv a stávali se předmětem různých transakcí, zatímco jejich majitel se musel postarat o jeho výživu; otrok nesměl vlastnit nic s výjimkou malých úspor a nesměl vstupovat jako strana do smluvních a právních vztahů, mít vlastní majetek nebo dědit; jako člověk měl stejné postavení jako svobodný muslim - nesměl však zastávat náboženské funkce a vykonávat jakoukoliv činnost zahrnující právo soudit ostatní, směl se oženit se svolením svého pána, nesměl však mít konkubíny (nesměl nic vlastnit); majitel otrokyně ji měl právo učinit konkubínou -> když se konkubína stala „matkou dítěte“, dostala po smrti svého pána svobodu; otroci zastávali nejrůznější role (nepostradatelní pro chod domácností, ve městech nejčastěji důvěrníky, intendanty v palácích, hlídači v mešitách a hrobkách, ženy byly zejména služkami a konkubínami); otroci nakupováni na hranicích říše -> dováženi na trhy; osvobození otroka bylo možné a korán je dokonce doporučoval, svoboda byla přednostně udílena těm, kteří přestoupili na islám