12. Osmané a jejich říše

ARMÁDA

• jedním z hlavních základních kamenů osmanské moci

• 14. - 16. století -> sultáni vytvořili armádu zcela vázanou na osobu vládce, ten se opíral o silné místní pány (ti byli odsunuti z centra a pověřeni svatou válkou na hranicích říše)

• úspěšnost díky dělostřelectvu, výkonnosti pěchoty (hlavně janičáři), jezdectva

• 17. století krize -> skončila územní expanze=ubylo kořisti a dalších zdrojů příjmů, ale potřeba udržovat stále početnější vojsko (48 000 mužů v roce 1595, 85 000 v roce 1652)

• některým jednotkám, včetně janičářů, se nepodařilo přizpůsobit technickému a taktickému pokroku nepřátelských armád

• vláda nucena povolat žoldnéře -> po pominutí nebezpečí byli propuštěni bez zaplacení, což vedlo ke vzpourám (stávala se z nich mobilní záloha místních pašů při jejich separatistických snahách a nedovolených návratech z vyhnanství)

• 18. století reforma armády, sultáni začali povolávat západní odborníky, každý krok v tomto směru velmi riskantní - původní vojenské útvary Porty se cítily být ohroženy a reagovaly násilím -> řešením zrušit je -> 1826 po poslední vzpouře janičáři pozatýkáni, zčásti vyvražděni a jejich jednotky oficiálně zrušeny

• dva základní typy útvarů:

1. „otroci Porty“ - jednotky janičářů, dělostřelectvo, jízda -> tvořili stálé vojsko, byly opakem provinčních sil

2. provinční síly - mobilizované sezónně a odměňované propůjčováním daní na teritoriální bázi (timarů); základní prvek provinčních sil tvořilo jezdectvo + nájezdníci a další pomocné vojenské útvary

   • od 16. století sultán v Středomoří k dispozici také válečné námořnictvo

   • janičáři:

   • vytvořili na sklonku 14. století osobní stráž sultána

   • křesťanští rolníci museli každých pět let hlásit místním správcům počet synů -> každého pátého chlapce (6-7 let) odvedli úředníci -> musel přijmout islám

   • bystré a inteligentní chlapce -> speciální výcvik v Konstantinopoli -> zde se z nich posléze rekrutovali vysocí úředníci, čas od času i velkovezír

   • bydleli v kasárnách, sloužili za plat a dostávali příděl potravin

   • po návratu z vojenského tažení se věnovali řemeslu či obchodu

   • kolem 1620 představovali janičáři spíše než stálou armádu stálou hrozbu, neboť se přestávali řídit stanovenými pravidly

TIMAR

• instituce, jeden ze základů vojenského, hospodářského a sociálního systému osmanské říše

• pro potřebu vydržování obrovské armády

• timarem byla poskytována půda oplátkou za vojenské a správní služby

• timar měl i funkci fiskální -> když sultán dočasně poskytl jednotlivci vesnici či jejich část, nepostupoval mu tím ani území, ani vesničany, kteří na něm žili, nýbrž desátky a další daně v penězích a naturáliích

• po období expanze 16. století timary bez vojenského významu -> připojovány ke korunním doménám nebo přidělovány v korupčním prostředí nebo jako vyjádření přízně, jiné přešly do osobního vlastnictví -> vytvořena kategorie pozemkových vlastníků (získali půdu díky svým funkcím nebo nákupem) -> tvořili provinciální aristokracii - vůči nim neměli rolníci zastání, byli jim nuceni odvádět své daně i část produkce (mohli si půjčit a finančně se zruinovat, nebo pozemky předat) -> rolník se tak mohl stát zemědělským dělníkem, odejít do města, připojit se k loupeživým bandám

• instituce Timaru silný vliv na ekonomiku říše, ale také na institucionální a sociální strukturu