9. Habsburská monarchie jako multinárodnostní stát

HABSBURSKO-LOTRINSKÁ VĚTEV

Josef II. (1780-1790)

• po smrti otce Františka Lotrinského 1765 se ujal vlády v říši a spoluvladařského úřadu v dědičných zemích monarchie (samostatně 1780-1790)

• reformy:

  • toleranční patent 1781 – uzákonil toleranci pro augsburské vyznání, helvetskou konfesi a pravoslavné vyznání; podržel katolické církvi privilegované postavení, ale zrovnoprávnil nekatolíky s katolíky = definitivní konec pobělohorské rekatolizace + rušení klášterů, zmírnění cenzury

  • patent o zrušení nevolnictví 1781 – poddaní se mohli svobodně stěhovat, uzavírat sňatky, posílat děti do škol (robota, poddanství zrušena až roku 1848)

  • 1784 prohlášena němčina jedinou úřední řečí

  • 1785 josefínský katastr – poprvé evidoval veškerou zemědělskou půdu – dominikální i rustikální (stejnoměrně zdaněno), poprvé na základě měření, základní berní jednotkou katastrální obec, vybírání berně mělo přejít z vrchnosti na státní úředníky

  • 1789 berní a urbariální patent – pokusem o radikální reformu daňového a urbariálního zatížení venkovského poddaného obyvatelstva -> daně odváděné státu a platy pro vrchnost neměly činit více než 30 % hrubého výnosu poddanské usedlosti, daně měly být vybírány podle nového josefského katastru, většinu robot nahrazovaly peněžní a naturální dávky

Leopold II. (1790-1792)

• římskoněmecký císař od roku 1790, král uherský od roku 1790 a český od roku 1791

• pro odpor stavů zrušil berní a urbariální patent od Josefa II.

• zaváděl osvícenské reformy, podobné reformám Josefovým, ale s větším citem a menší dávkou absolutismu

• řešil napjatou zahraničněpolitickou situaci (Turecko, Prusko – vytvořena s ním koalice), uklidňoval vnitřní poměry soustátí a snažil se zachránit maximum z Josefových reforem

František II. /I./ (1792-1835)

• poslední římskoněmecký císař 1792-1806, z habsbursko-lotrinské dynastie, císař rakouský od roku 1804 jako František I., od 1792 uherský a český král

ŠPANĚLSKÁ VĚTEV

• jedinými dědici ve Španělsku po Ferdinandovi Aragonském i ve střední Evropě a Burgundsku po Maxmiliánovi I. zůstali Karel a Ferdinand, synové Filipa Sličného a Johany Šílené

Karel I.

• jako římskoněmecký císař Karel V. (1519-1556)

• Španělsko se stalo nejmocnější říší světa – byl pánem říše, nad níž “slunce nezapadalo”, neboť vládl v Kastilii, Aragonii, Neapolsku, na Sicílii, Sardinii, v Burgundsku (kraj Franche-Comté), v Nizozemí a v amerických državách

• z kastilsko-aragonské personální unie vytvořil moderní Španělsko - kastilskou královnou však až do své smrti 1555 oficiálně byla jeho matka Johana Šílená

• pokračoval v politice Ferdinanda Aragonského -> Španělsko mělo být hegemonem západní Evropy

• války financovány mexickým a jihoamerickým stříbrem.

• 1519-21 získání Mexika (Hernando Cortés), 1519-22 Fernao Magalhães obeplul Zemi, 1531-31 získání osad v jižní Americe (Francisco Pizarro dobyl říši Inků v Peru, Almagro dobyl Chile)

• 1521-44 čtyři války s Francií s Františkem I. – Španělsko podrželo Milánsko

• rakouské země (Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko) dal 1522 bratrovi Ferdinandovi I. -> rakouská větev Habsburkům

• 1535 po Sforzově smrti dal synovi Milánsko, čímž přešlo pod španělskou moc + se vypravil proti tuniskému Chairedinovi Barbarossovi a osvobodil 20 000 křesťanských otroků

• 1546-47 šmalkaldská válka proti německým protestantům -> vítězí u Mühlbergu -> 1555 náboženský augšpurský mír – porážka univerzalistické politiky Karla V., nezvládl Německo s jeho reformačním hnutím -> 1556 se zřekl vlády, zbytek života v klášteře -> umírá 1558