KRTK_S~2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Zápas o práva: Společnost se dělila na urozené velmože a prostý pracující lid. Chudí občané si svá práva vybojovali tak, že odmítli bojovat ve vojsku a odešli z města, dokud jim urození neustoupili a nedovolili jim mít vlastní zástupce.
Hluboký úpadek a rozvrat: Obrovská územní expanze zaplavila Řím bohatstvím a nesvobodnými dělníky. Drobným rolníkům nikdo neplatil, přicházeli o půdu a stěhovali se do měst, kde tvořili nebezpečný dav bez práce. Bratři Gracchové se pokusili o nápravu tím, že chtěli půdu velmožů rozdat chudým, ale oba byli zavražděni. Stát se propadl do občanských válek, kde vojevůdci využívali vojsko k prosazení vlastních zájmů namísto zájmů státu.
Státotvorná myšlenka: Velký řečník Cicero tvrdil, že stát je společenstvím lidí spojených právem a společným prospěchem. Správné zřízení musí umně spojovat prvky království, šlechtické vlády i lidovlády.
3. Věk řeckého rozmachu
(Hlavní znaky helénismu, státní celky, vývoj, tvořivost, písemnictví a duchovní střediska)
Podstata období: Tento věk nastal po skonu Alexandra Velikého, který dobyl obrovská území na východě. Řecká vzdělanost a jazyk se propojily s prastarou kulturou Východu a vytvořily celosvětové kulturní prostředí.
Nová společenství a vývoj: Staré samostatné městské obce ztratily svůj význam. Svět ovládla velká království řízená neomezenými vládci (např. v Egyptě nebo v Sýrii). Panovníci se nechávali uctívat jako živí bohové, aby si zajistili věrnost pestrého obyvatelstva.
Duchovní střediska: Nejdůležitějším městem se stala Alexandrie v Egyptě. Zde vznikl Músaion – dům zasvěcený uměnám a vědám, jehož součástí byla největší knihovna starověku, která shromažďovala veškeré vědění lidstva.
Umělecký a stavitelský rozmach: Umění opustilo dřívější snahu o dokonalý klid a řád. Začalo zobrazovat bouřlivé city, bolest, vášeň a lidské stáří. Stavěly se obrovské velkolepé paláce, divadla a chrámy, které měly ohromit diváka svou velikostí.
Písemnictví a věda: Rozvíjela se poezie pro učené vrstvy, která se hemžila odkazy na staré báje. Věda zažívala zlatý věk – dařilo se matematice, zkoumání hvězd a zeměpisu.
Životní moudrost: Lidé se v obrovském světě cítili ztracení, a proto hledali útěchu v nových životních postojích. Jedni (stoikové) učili, že člověk má klidně snášet rány osudu a plnit své povinnosti, druzí (epikurejci) radili stáhnout se do ústraní, žít skrytě s přáteli a vyhýbat se bolesti.
4. První císařství
(Hlavní znaky principátu v řízení státu, hospodářství, uspořádání společnosti, víře; otřesy a opravy)
Zrod nového řádu: Po dlouhých občanských válkách nastolil první císař Augustus nový systém. Oficiálně tvrdil, že obnovil svobodnou republiku, a sám sebe označoval jen za „prvního mezi rovnými občanovými“. Ve skutečnosti však držel veškerou moc, velel vojsku a ovládal úřady.
Společenská skladba: Společnost byla přísně rozdělena do stavů podle majetku. Na vrcholu stáli členové senátu, pod nimi zámožní rytíři a základnu tvořili chudí svobodní občané. Císař si chudý lid v Římě předcházel bezplatným rozdáváním obilí a pořádáním velkolepých her v arénách (zásada „chléb a hry“).
Hospodářství a obchod: Nastalo období dlouhého vnitřního míru, které umožnilo nevídaný rozkvět obchodu. Po celé říši vznikla síť pevných dlážděných silnic, které spojovaly provincie s Římem. Středozemní moře bylo vyčištěno od námořních lupičů a stalo se hlavní obchodní dálnicí.
Náboženský život a císařský kult: Augustus se snažil obnovit starou úctu k tradičním domácím bohům a k rodinným hodnotám. Zároveň byl zaveden zvyk uctívat zemřelé (a v provinciích i žijící) císaře jako bohy, což sloužilo jako hlavní tmel projevující věrnost státu.
Otřesy a náprava: Ve třetím století po Kristu zasáhla říši hluboká krize. Na trůně se střídali vojenští velitelé provincií, hranice prolamovali barbaři a hospodářství ničilo znehodnocování mincí. Krizi zažehnal až císař Dioklecián, který zcela opustil hru na republiku a zavedl otevřenou samovládu, kde panovník vystupoval jako pán a bůh.
