KRTK_S~2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
9. Město a každodenní život
(Zakládání měst, správa, typy budov, složení obyvatel, obživa, bydlení, volný čas a městské potíže)
Zakládání a správa měst: Města byla základními kameny starověké civilizace. Římané zakládali nová města podle jednotného plánu – uprostřed bylo hlavní náměstí (forum) a ulice se křížily v pravém úhlu. Každé město mělo svou vlastní samosprávu, radu starších a volené úředníky, kteří se starali o pořádek, trhy a stavby.
Městská architektura: Srdcem města bylo náměstí, kde se scházeli lidé, obchodovalo se a soudilo. Kolem stály chrámy zasvěcené bohům, baziliky (budovy pro soudy a obchody), veřejné lázně, divadla a obrovské arény pro závody spřežení či zápasy.
Bydlení a sociální rozdíly: Bohatí velmoži žili v prostorných luxusních městských domech s vnitřním dvorem, zahradou a tekoucí vodou. Chudé obyvatelstvo se tísnilo v obrovských pavlačových činžovních domech (inzuly). Tyto domy byly stavěny narychlo z nekvalitních materiálů, neměly záchody ani topení a lidé v nich žili v neustálém strachu z požáru nebo zřícení budovy.
Obživa a každodenní ruch: Město žilo neustálým hlukem, křikem trhovců a zápachem. Většina lidí se živila drobným řemeslem, maloobchodem nebo námezdní prací v přístavech a na stavbách. Ráno začínalo brzy, protože v noci se kvůli hluku směl dovážet zboží na vozech.
Volný čas a veřejný život: Významnou součástí dne byla návštěva veřejných lázní, které nesloužily jen k očistě těla, ale jako hlavní místo setkávání, politických debat a odpočinku. Stát organizoval masové zábavy v amfiteátrech, aby odvedl pozornost chudých od politických problémů.
Městské potíže a krize: Největšími nepřáteli měst byly katastrofální požáry (kvůli svícení otevřeným ohněm), epidemie nemocí způsobené špatnou hygienou a nedostatek pitné vody, který musel být řešen budováním obrovských mostních vodovodů (akvaduktů).
10. Starověké dějepisectví
(Vývoj, hlavní autoři, druhy spisů, přístup k faktům, literární postupy, vztah dějin a bájí)
Zrod dějepisectví: Dějepisectví vzniklo v Řecku ze snahy zaznamenat lidské skutky, aby uplynutím času nebyly zapomenuty. První zápisy měly blízko k bájím, ale postupně se vyvinula snaha hledat skutečné příčiny událostí.
Hlavní řečtí autoři:
Herodotos: Označovaný za „otce dějepisu“. Vyprávěl o válkách mezi Řeky a Peršany. Jeho styl je velmi čtivý, plný zeměpisných zajímavostí a historek, ale často ještě věří božským zásahům a věštbám.
Thúkýdidés: První skutečně vědecký dějepisec. Popsal peloponéskou válku. Odmítl jakékoli zásahy bohů a dění vysvětloval výhradně lidskými pohnutkami a politickými zájmy. Pečlivě ověřoval fakta a hledal pravdu.
Hlavní římští autoři:
Livius: Napsal obrovské dějiny Říma od jeho založení. Jeho hlavním cílem bylo oslavit římský národ, ukázat hrdinství předků a dát lidem morální příklad k následování. Faktická přesnost pro něj byla méně důležitá než krása vyprávění.
