KRTK_S~2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
5. Pozdní starověk
(Podstata pojmu, proměny správy, hospodářství, složení obyvatel, náboženský obrat, krize a rozdělení)
Vymezení věku: Jde o závěrečné období starověkého světa (od čtvrtého do šestého století), které tvoří přechodový most ke středověku. Stát se stal obrovským úřednickým aparátem, který tvrdě dohlížel na své poddané.
Tvrdá správa a uspořádání: Císař byl neomezeným pánem, jehož osoba byla posvátná. Říše byla rozdělena na menší správní celky a správa vojska byla úplně oddělena od civilních úřadů, aby se zabránilo vojenským vzpourám. Občané ztratili svá dřívější práva a stali se poddanými.
Hospodářský úpadek: Města ztrácela své bohatství. Aby stát zajistil výběr daní a chod hospodářství, vydal zákony, které přivázaly lidi k jejich povoláním. Řemeslníci nesměli opustit své dílny a synové museli dědit řemeslo po otcích.
Společenské změny a noví rolníci: Drobných svobodných rolníků ubývalo. Nahradili je takzvaní přivázaní rolníci (kolóni), kteří si pronajímali půdu od velkých vlastníků. Byli sice formálně svobodní, ale nesměli z půdy odejít a byli zcela závislí na svém pánovi.
Náboženský obrat a vítězství křesťanství: Císař Konstantin První pochopil, že pronásledování křesťanů stát oslabuje. Vydal zákon, kterým křesťanství zrovnoprávnil, a sám ho začal podporovat. Na konci čtvrtého století se křesťanství stalo jediným povoleným státním náboženstvím a staré pohanské zvyky a chrámy byly zakázány.
Konec jednotné říše: Obrovský tlak stěhujících se barbarských kmenů vedl k tomu, že říše byla definitivně rozdělena na západní a východní část. Zatímco západní polovina se pod náporem germánských kmenů brzy rozpadla, východní (byzantská) část přetrvala další tisíc let.
6. Zemědělství a venkov
(Proměny krajiny, plodiny, skladba obyvatelstva, hospodářské vztahy, přivázaní rolníci, každodenní život a víra)
Základ života: Zemědělství bylo nejdůležitější složkou celého starověkého hospodářství, žila jím drtivá většina všech obyvatel. Vzhled krajiny se měnil kácením lesů, vysoušením bažin a budováním zavlažovacích kanálů.
Pěstované plodiny: Hlavními pilíři obživy byly obiloviny (pšenice a ječmen), vinná réva pro výrobu vína a olivovníky pro lisování oleje. Na pastvinách se chovaly ovce, kozy a skot.
Vlastnictví půdy a organizace práce: Na venkově vedle sebe existovaly drobné rodinné statky svobodných rolníků a obrovská panství bohatých velmožů. Na těchto velkých statcích zpočátku pracovali výhradně nesvobodní otroci, kteří byli hnáni do práce pod dozorci.
Zrození přivázaných rolníků (kolonát): Když v pozdním starověku ubylo válečných zajatců, a tím i levných otroků, velkostatkáři začali půdu pronajímat chudým svobodným lidem za podíl na úrodě. Stát tyto lidi postupně přivázal k půdě zákonem, aby neutíkali před vysokými daněmi. Tím vznikl základ budoucího středověkého nevolnictví.
Každodenní život zemědělce: Život na venkově byl nesmírně tvrdý a monotónní, zcela závislý na střídání ročních období a na počasí. Pracovalo se od úsvitu do soumraku s jednoduchým dřevěným nářadím. Nedostatek deště nebo škůdci znamenali okamžitý hladomor.
Venkovská víra a tradice: Venkov byl velmi uzavřený a dlouho si uchovával staré pohanské zvyky spojené s uctíváním přírodních sil, pramenů a polních bůžků. Křesťanství sem pronikalo jen velmi pomalu (samotné slovo „pohan“ původně znamenalo „člověk z venkova“). Svátky byly vždy spojeny s oslavou setby nebo sklizně.
