Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!



KRTK_S~2

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (37 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

12. Obřady a rituály

(Úloha obřadů v náboženství, politice, životních meznících; svátky, masové hry a kněžské sbory)

  • Společenská úloha obřadů: Obřady byly hlavním tmelem, který držel starověkou společnost pohromadě. Nebyly jen projevem osobní víry, ale veřejnou povinností. Správné provedení rituálu bez jediné chyby mělo zajistit mír s bohy. Pokud se kněz při modlitbě přeřekl, musel se celý obřad opakovat od samého začátku.

  • Náboženské a zvířecí oběti: Nejvyšším náboženským obřadem byla krvavá oběť domácího zvířete (býka, ovce nebo prasete). Zvíře bylo slavnostně ozdobeno, dovedeno k oltáři před chrámem a usmrceno. Bohům patřil jen kouř ze spáleného tuku a kostí, zatímco maso bylo upečeno a rozděleno mezi přítomné občany, což pro mnohé byla jediná možnost, jak se dostat k masité stravě.

  • Rituály v politickém životě: Žádné politické shromáždění, lidový sněm ani válečné tažení nemohlo začít bez rituálního dotazování se na vůli bohů. V Římě kněží (augurové) věštili z letu ptáků nebo ze skvrn na játrech obětovaných zvířat. Pokud byla znamení nepříznivá, sněm musel být okamžitě rozpuštěn. Vrcholným politicko-vojenským rituálem byl triumf – velkolepý průvod vítězného vojevůdce městem až na kapitolský vrch.

  • Životní mezníky člověka: Rituály doprovázely jedince od narození až do hrobu.

    • Narození: Přijetí dítěte otcem do rodiny a očišťovací rituál spojený s udělením jména.

    • Svatba: Slavnostní předání nevěsty do rukou ženicha za přítomnosti svědků a obětování domácím bůžkům.

    • Pohřeb: Průvod městem, spálení těla na hranici nebo uložení do země a následná devítidenní hostina, která měla očistit pozůstalé od poskvrny smrti.

  • Svátky a celonárodní hry: Život byl přerušován pravidelnými svátky. V Řecku měly obrovský význam celonárodní hry (např. olympijské), během nichž byl vyhlášen posvátný mír a muži soutěžili v síle a obratnosti na počest boha Dia.

  • Kněžské sbory: Kněží nebyli odděleni od běžného života, neměli zvláštní vzdělání a nevdávali se do celoživotní služby (s výjimkou panenských vestálek v Římě, které střežily posvátný oheň města). Kněžské úřady zastávali přední politici jako součást své běžné veřejné kariéry.

13. Okraje starověkého světa

(Zeměpisné obzory, zahraniční vztahy, řecké osidlování, římské kolonie a provincie, správa a obranné linie)

  • Zeměpisný rozhled: Svět starověkých národů se soustředil kolem Středozemního moře, které Římané hrdě nazývali „Naše moře“. Obzory sahaly od zamžených britských ostrovů na severu přes písky saharské pouště na jihu až po břehy řeky Indus na východě. Vše za tímto kruhem bylo vnímáno jako neznámá země obývaná bájnými tvory a divokými kmeny.

  • Řecké osidlování krajiny: V raném věku trpělo Řecko nedostatkem úrodné půdy a přelidněním měst. Obce proto organizovaly výpravy a zakládaly nová mateřským městům nezávislá sídla po celém pobřeží Středozemního a Černého moře. Významnou oblastí se stala jižní Itálie a Sicílie, která byla kvůli svému bohatství nazývána „Velké Řecko“.

  • Římské provincie a jejich správa: Řím dobýval svět silou zbraní. Podmaněná území mimo Itálii se stala provinciemi. Ty byly vnímány jako majetek římského lidu a spravovali je bývalí konzulové, kteří zde měli neomezenou moc. Hlavním úkolem provinčního správce bylo vybrat pro Řím co nejvíce daní a obilí, což často vedlo k bezohlednému vykořisťování místního obyvatelstva.

  • Provinční kultura a splývání: Postupem času se poměry stabilizovaly. Místní urozené vrstvy přejímaly římský způsob života, jazyk a oděv, aby si udržely své postavení. Stát zakládal po celé říši kolonie – města pro vysloužilé vojáky, která sloužila jako pevnosti římské kultury a pořádku uprostřed cizího prostředí.

  • Obranná linie (Limes Romanus): Když Římská říše dosáhla svých přirozených hranic, upustila od dalších výbojů a přešla k obraně. Podél nebezpečných severních hranic na řekách Rýn a Dunaj vybudovala obrovskou obrannou linii. Šlo o systém příkopů, valů, dřevěných a kamenných hradeb se strážními věžemi a velkými vojenskými tábory, které měly zadržet nápory barbarů.

  • Spojenecké smlouvy: S kmeny žijícími těsně za hranicemi Řím uzavíral zvláštní smlouvy. Dovoloval jim usadit se na okraji říše výměnou za to, že budou hranici sami bránit proti jiným, divočejším kmenům.

Témata, do kterých materiál patří