17_Zdravotnicka_prevence

• senioři se zde pravidelně scházejí se svými vrstevníky

• navazují nové kontakty

• věnují se svým zálibám a zájmům se svými vrstevníky

• pořádají pro seniory různé akce – zapojení seniorů do veřejného, kulturního, společenského a sportovního života, organizování přednášek a kurzů, poznávací zájezdy atd.

• některé kluby jsou profesně nějak vymezeny, např. klub seniorů chemiků, kdy jsou členy pouze chemici, nebo obdobné pro pedagogy – akce se pak ubírají profesnímu zaměření

• kluby vedou seniory k aktivnímu životu

Biopsychosociální problematika nástupu seniorů do ústavní péče. Rizika a negativa ústavní péče v současné době.

Do systému ústavní péče pro seniory řadíme:

• Lůžková oddělení nemocnic

• Geriatrická oddělení nemocnic

• Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN)

• Domovy pro seniory

• Bývalé „domy s pečovatelskou službou“ (DPS) dnes „domy s byty zvláštního určení s pečovatelskou službou“

• Zařízení komunitní péče

• Geriatrický stacionář

• Hospic

• V ústavní péči existuje mnoho problémů, které jsou i vzájemně propojeny.

• Jedním z nejpalčivějších problémů je zbytečná institucionalizace, kdy seniorům hrozí vytržení z prostředí, na které jsou zvyklí a z toho vyplývá postupně se zhoršující stav a strádání.

• Při příchodu seniora do zařízení probíhá vždy adaptační reakce. Může být dobrá, zhoršená nebo nedostatečná.

• Dobrá adaptace se projevuje tím, že obyvatel spolupracuje s personálem z vlastní iniciativy, je přátelský k obyvatelům, projevuje zájem o okolí, je klidný, vyrovnaný, optimistický, pohybuje se bez výzvy, má záliby a věnuje se jim.

• Přijímání nového klienta do domova pro seniory je proces velice rizikový. Ať je již důvod nástupu do domova pro seniory jakýkoliv, měly by být obě strany na tuto situaci dobře připraveny.

• Pro seniora je vhodné, když jde o změnu plánovanou, k níž dojde na základě dobrovolného rozhodnutí, když si sám zvolí zařízení, v němž by chtěl žít, když je připraven na tento způsob řešení své životní situace. Je pro něj také výhodné, když zná prostředí, do kterého se bude stěhovat, a má co nejvíce informací o tom, co ho bude čekat.

• Přechod je snadnější, když jsou zachovány dosavadní sociální vazby, životní styl a kontinuita života starého člověka.

• Lepší zvládnutí adaptace umožní např. větší možnost osobní volby klientů. Tedy možnost vybrat si, kdy se ukládají ke spánku, kdy vstávají, kdy jim bude podávána strava, zda si mohou vybrat z více druhů jídel či nápojů.

• Důležitá je také míra soukromí. Velký vliv na spokojenost klientů má také možnost kdykoliv opouštět zařízení, přijímat návštěvy, telefonovat, účastnit se společenského života v obci a okolí, kde se domov nachází.

• Zhoršená adaptace má tyto charakteristiky: člověk spolupracuje s personálem jen na výzvu, s obyvateli se nebaví, ale setrvává v jejich společnosti, neprojevuje zájem o okolí, občas je podrážděný, plačtivý a pesimistický, o činnosti v ústavu se nezajímá a nepěstuje žádné záliby.

• Při nedostatečné adaptaci senior nespolupracuje s personálem, je negativistický, vyhýbá se ostatním obyvatelům, nemá zájem o okolí, je trvale depresivní, apatický, odmítá jídlo.

• Maladaptivní obyvatelé domova pro seniory trpí komplexem osamělosti a opuštěnosti. Jsou přítomny četné somatizující projevy neuroticismu a somatoformních poruch. Typické je zhoršení diabetu, kardiovaskulární a respirační problémy. Vyskytují se depresivní stavy všeho druhu (může vyústit i sebevraždou), hostilita a agresivita k okolí. Závažným fenoménem v souvislosti s maladaptací na ústavní pobyt je vysoká úmrtnost.

• Úmrtnost do 6 měsíců po přijetí do trvalé ústavní péče se pohybuje mezi 30 – 70 % (!), nejvyšší je v prvních čtyřech týdnech. Zvláště vysoké riziko je u opravdu starých osob, u nemocných s psychickou poruchou a s komplikacemi nejčastějších chorob ve stáří. Ve stáří nepochybně existuje smrt z maladaptace jako jedna z možností tzv. „úmrtí z nespecifických příčin“.

• Relokační syndrom je soubor příznaků z maladaptace na přemístění starého člověka z domova do pobytového zařízení včetně takzvaného čekání na volné lůžko (nap. mezi jednotlivými zdravotnickými a sociálními zařízeními). Překlad je pro seniora vždy zátěží a znamená riziko zhoršení zdravotního stavu.

• Dalším z negativních aspektů je vznik závislosti seniora na poskytovaných sociálních službách. Domovy pro seniory mají taxativně zákonem vymezené základní činnosti, které poskytují svým klientům. Odběr těchto služeb je zde většinou povinný, což ovšem nemůže odrážet skutečné potřeby konkrétního člověka a může se tím pádem stát, že některé služby jsou poskytovány i klientům, kteří je v podstatě nepotřebují. Závislost seniora na poskytovaných sociálních službách je způsobena ztrátou autonomie. Na ztrátu autonomie dále pak navazuje ztráta soukromí a zahlcenost sociálními kontakty. To vše je umocňováno pravidelným režimem.