17_Zdravotnicka_prevence
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Mikrosympatologií – příznaky nejsou příliš viditelné, vyjádřené, a to např. ani u akutní nemoci. Zánět slepého střeva u polymorbidního pacienta může probíhat jen jako stav s narušeným trávením, ale může skončit smrtí při prasknutí apendixu a vylití obsahu do břišní dutiny.
Rozdílné příznaky – nemoc se nemusí manifestovat tak, jak se očekává, např. onemocnění ledvin se může projevit jako bolesti břicha. U akutního srdečního infarktu se může objevit jen zmatenost, neboť vlivem jiné nemoci může dojít k zastření typických bolestí na hrudi.
Nespecifické příznaky – nemoci se mohou projevovat jen příznaky, které jsou obecného charakteru a mohou provázet jakoukoli nemoc, tj. únava, nevolnost, hubnutí, bolesti u pacientů s poruchou ledvin či srdečním selháváním…
Bezpříznakovost – i vážné stavy, např. zánět pobřišnice nemusí být provázen tzv. defense, což je stažení svalů břišní stěny.
Naopak se objevuje uniformní reakce na nemoc (téměř jakoukoli) – únava, anxieta, deprese, snížené psychomotorické tempo, delirium.
S polymorbiditou souvisí další jev, který se nazývá polypragmazie, tj. podávání více druhů léků. Zde je potřeba mít na paměti, že každý lék může vyvolat nějakou nežádoucí reakci a tu bychom neměli řešit podáváním dalšího léků. Taky může dojít k nežádoucím interakcím mezi léky, může dojít i při běžném dávkování k intoxikaci, nebo naopak nedostatečnému účinku léku.
Polymorbidita - vyšší počet nemocí, mohou nastat 3 stavy:
konkomitující nemoci − jedna s druhou se sebou navzájem nesouvisí nebo kauzálně nezpůsobují jedna druhou, ale jedna může zhoršovat průběh té druhé a každá z nich ovlivňuje (negativně) celkový stav pacienta;
kauzální řetězec − první způsobuje další, a ta zase další, končí smrtí (je nutné řetězec přerušit);
kombinace obou stavů
Nejčastější nemoci ve stáří:
KVS − ICHS (AIM, angina pectoris), srdeční selhávání, arteriální hypertenze, ICHDK, chronická žilní insuficience, CMP, arytmie (FiS).
GIT − gastroduodenální vřed, kolorektální karcinom, objevuje se dysfagie.
Endokrinologie − diabetes mellitus, hypotyreóza, osteoporóza, obezita.
Pohybový systém − osteoartróza, atrofie kosterního svalstva.
Vylučovací systém − inkontinence, močové infekce.
CNS − poruchy paměti, demence, deprese, delirantní stavy.
Anémie z různých příčin. Chronická bolest.
Problematika umírání a smrti v současné české společnosti
Otázka života a smrti je jednou z nejstarších a nejtěžších otázek, které si lidstvo klade.
Téma umírání a smrti je u nás v ČR stále tabuizované. Mnoho se o něm nemluví, literatury je napsáno dost, ale laici ani zdravotníci tyto publikace nevyhledávají.
Většina z nás se nebojí smrti jako takové, ale bojí se utrpení, které smrti předchází, bolesti, samoty, bezmocnosti, nesoběstačnosti, a dokonce přístupu ošetřovatelského personálu.
Umírání a smrt jsou fenomény, o kterých se uvažuje z hlediska filozofického, psychologického, sociálního, medicínského a etického. Otázka prodloužení lidského života a jeho záchrany je vlastně podstatou biomedicínského výzkumu.
Dříve byl umírající ve středu zájmu a pozornosti celé rodiny, nyní je v nemocnici jen případem. Věnuje se mu sice značná pozornost, je však zaměřena profesionálně.
Lidé věří, že svým blízkým pomohou nejlépe, když jim zajistí ty nejúčinnější a nejmodernější léčebné postupy. Vypadá to, jako kdyby umírání bylo odbornou záležitostí lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků. V naší republice jsme si zvykli, že se umírá „na něco“, nikoli proto, že jsme smrtelní.
Psychologie se snaží prozkoumat jednotlivé fáze procesu umírání, aby umírajícího bylo možné lépe pochopit a doprovázet ho.
Je obecně známo, že mnoho lidí umírá o samotě. Medicína bojuje o to, aby smrt byla co nejvíce oddálena. Lidé se však obávají, že jim bude takto znemožněno důstojně zemřít.
Místo toho, aby jim byla poskytnuta úleva lidským porozuměním, empatií a napojením na člověka, dostává se jim jen napojení na přístroje.