17_Zdravotnicka_prevence

Fyziologické a patologické procesy stárnutí ze somatického a psychického hlediska

• Období začíná asi v 60 - 65 letech. Vymezení hranice stáří věkem je velmi problematické a je nutné mít na paměti, že jde o statistický průměr, do jehož rozptylu patří větší část populace. Stáří není dáno počtem let, která uplynula od narození, ale mírou opotřebovanosti organismu, souhrnem ireverzibilních změn v organismu a psychice, které přináší proces stárnutí, který byl zahájen už v předcházejících etapách. Individuální rozdíly mohou být obrovské, pětašedesátiletý jedinec může být ve skutečnosti „mladší“ než padesátník.

• Je třeba rozlišovat stáří jako ontogenetickou etapu a stárnutí, jako pozvolný proces. Stárnutí bývá definováno jako souhrn ireverzibilních (nezvratných) změn, ke kterým dochází v čase a které vedou ke smrti. Stárnutí postihuje především tělesné funkce člověka, na tělesné změny se ale váží i změny psychické.

Psychologické teorie stárnutí.

• Stárnutí je procesem regresivní změny, která nastupuje a probíhá v čase. Stárnutí začíná, je-li v průběhu života překonán nejvyšší stav psychicko-fyzické výkonnosti a objeví se regresivní změny; jde o negativní změnu životní substance. Tento proces probíhá diferencovaně, tělesné a psychické stárnutí jsou někdy shodné, jindy odlišné. Není výjimkou člověk tělesně zestárlý, ale nikoliv psychicky

• Z psychických funkcí může vedle sebe např. vystupovat mizející paměť a ustupující schopnost prožívání na jedné straně a myšlenková jasnost s moudrostí na straně druhé.

1. Degenerační teorie:

• vychází ze spojení psychického vývoje s biologickým zráním a předpokládá, že vývoj po dosažení dospělosti nepokračuje, ale že dochází postupně k úpadku, jenž se zrychluje

1. Teorie dobrého a špatného přizpůsobení

• rozlišuje přizpůsobení jako proces a jako stav

• proces přizpůsobování se nemění s věkem, ale mění se schopnost zvládat nové situace

• přizpůsobení jako stav je hodnoceno druhými lidmi, kritériem je uspokojení potřeb a způsob trávení volného času. To určuje, zda je subjekt osobně spokojený, zda je relativně uvolněn od tlumících strachů, jak dovede snášet potíže.

• teorie předpokládá, že „šťastný“ je synonymem pro „dobře přizpůsobený“.

1. Kognitivní teorie

• formuluje tři základní postuláty podtrhující subjektivní prožívání stárnutí.

1. Změny v chování staršího člověka jsou ovlivněny jeho percepcí změn kolem sebe a v sobě

2. Každou změnu ve své situaci hodnotí dospělý vzhledem k osobní závažnosti

3. Přizpůsobení na stárnutí je záležitostí vnitřních změn v poznávacím a motivačním systému jedince

• teorie je příliš úzká.

1. Teorie neangažovanosti, vypadávání a uvolňování

• Úbytek aktivity a sociálních kontaktů ve stáří se považuje za dobrovolný proces distancování se jedince ze společnosti.

• Stárnoucí člověk se snaží vzdát závazků vůči společnosti a získat tím určitý odstup a novou rovnováhu.

• Proti teorii byla řada námitek, vytýkalo se jí nerespektování sociálních a kulturních podmínek stárnutí a přílišné biologizování.