17_Zdravotnicka_prevence

1. Péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností

Vize: Široká nabídka provázaných sociálně-zdravotních služeb včetně zapojení pečovatelů, která bude reagovat na specifické potřeby nejkřehčích seniorů s omezenou soběstačností

Cíle:

• Nabídnout co nejširší škálu služeb včetně specializované geriatrické péče, které odpovídají rozdílným potřebám a specifickým životním situacím seniorů

• Zajistit poskytování dlouhodobé a paliativní péče s ohledem na zajištění kontinuity a místní i časové dostupnosti.

• Rozvíjet specializovanou geriatrickou péči v celém průběhu nemoci, tj. od akutní přes následnou a doléčovací fázi.

• Nastavit systém péče o osoby s demencí včetně výcvikových programů a vzdělávání v této oblasti.

• Podpořit rozvoj informačních a komunikačních technologií a služeb asistovaného života pro seniory v ČR.

• Rozvíjet sociální práci v obcích se zvláštním důrazem na venkovské oblasti, ve kterých hrozí riziko sociálního vyloučení seniorů.

• Otevřít pobytové sociální služby komunitě tak, aby se senioři žijící v takovýchto zařízeních nestali skupinou vyloučenou ze společnosti.

• Zvýšit informovanost neformálních pečujících, kteří využívají svůj maximální potenciál jak ve svém zaměstnání, tak v rámci péče o své blízké.

• Vytvořit odpovídající podmínky pro pečující rodinné příslušníky a motivovat je k účasti na péči o své starší rodiče.

Demografické aspekty stárnutí a stáří, současné a historické pohledy na problematiku stárnutí a stáří

• Demografie je věda, která studuje proces reprodukce lidských populací.

• Objektem studia demografie jsou lidské populace, předmětem jejího studia je proces demografické reprodukce, tedy přirozený proces obnovy obyvatelstva důsledkem rození a vymírání.

• Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost, nemocnost, porodnost, potratovost, sňatečnost a rozvodovost

Sociologické a demografické vymezení stáří a stárnutí

• Stáří je životní fáze, kterou ohraničují dva časové body. Horní hranice stáří je vymezena smrtí a spodní věková hranice je individuální, ale uvádí se okolo 65 let.

• Každá generace má svou podobu stáří. Senioři před sto lety a ti dnešní jsou zcela jasně odlišní. Především by senioři před sto lety ve svém věku již nežili, protože byla střední délka života o 30 let kratší.

• Dnešní senioři a ti z počátku 20. století by vypadali jinak, a to nejen oblečením, ale i životním stylem. Generace nastávajících seniorů, resp. těch, kterým je teď třicet až čtyřicet let zřejmě změní celou společnost. Jestli bude v 2040 asi 43% populace starší 60 let, přizpůsobí se jim společenský život, trh, zábava, volnočasové aktivity atd. Ve věku nad 65 let bude 2, 5 milionu lidí a počet osmdesátiletých se zvedne čtyřikrát.

• Další změnou může být třeba zastavení miniaturizace různých pomůcek např. mobilů. Šedesátileté ženy nebudou nosit tak velké podpatky. Reakční čas se ve stáří prodlužuje. Návody na lécích i výrobcích budou tištěny větším písmem. Tiskopisy budou mít kontrastní tisk. Více než carvingové lyže se budou kupovat široké turistické běžky a vyhledávána budou střediska bez strmých svahů, s upravenými sjezdovkami a kabinovými lanovkami místo vleků.

• V naší společnosti stále přetrvává model šedesátých let, který spatřuje úspěšné stárnutí v trávení volného času v klidu domova, a také v ochotě přijmout změny sociálních rolí, dobrovolně nést sociální osamělost a postupně se také vzdát životních i společenských rolí a odpočívat doma s myšlenkou, že si to zasloužím, protože jsem se už dost napracoval.

• Člověk dostal s odchodem do důchodu nálepku „důchodce“ a to byl jeho konečný sociální status. Nyní se situace mění, a to jak v ČR, tak ve zbytku Evropy popř. světa. Fenomén stárnoucí společnosti zasahuje všechny evropské státy. Úroveň střední délky života v různých zemích závisí na spolupůsobení determinant zdraví endogenního i exogenního charakteru, významnou roli hrají společensko- ekonomické poměry.

• Dostupnost a úroveň zdravotní péče ovlivňuje ve vyspělých zemích střední délku života z 10-25%. Obecněji závisí střední délka života na ekonomické úrovni státu, jedince a rodiny, na zdravotním systému konkrétní země, životním stylu.

• Otázka dnešní společnosti zní: „Jak se na stáří a seniory dívat“? V současnosti je častý pohled na seniory jako na něco, co představuje pro ekonomiku i společnost velkou zátěž, zbytečný výdaj, něco s čím je potřeba se vyrovnat. Nastupující generace seniorů, tedy silnější seniorská populace než ta dnešní, změní obraz společnosti v tom smyslu, že se celá společnost přizpůsobí seniorům. Změní se reklama, marketing, zboží, design, zábava. Bude daleko více aktivních seniorů, kteří už budou „silnější a schopnější“ a prosadí se jako většinová populace, tedy majorita ve společnosti.

• Kritika a stížnosti na mladé ze strany seniorů a naopak kritika seniorů ze strany mládeže. Tato vzájemná generační kritika je známá od starověku a je oboustranně oprávněná. Modifikovaná nastupující sociabilita je věcnou příčinou současného mezigeneračního napětí mezi mládeží a seniory.