A6.......................................................................................zrevidováno

- propuštěný otrok považován za svobodného člověka, ale jiné postavení než svobodně narozený

• nebyla zcela zpřetrhána vázanost k bývalému pánovi

• vznikl patronátní vztah (vztah pán – propuštěnec)

• pán - patron propuštěného vzájemná podpora propuštěnce a pána

• otrok povinen zachovat pánovi věrnost a náležitou úctu

• jinak měl pán možnost otroka obžalovat nebo znovu povolat do otroctví - revocatio in servitutem

• patron měl právo dědické po propuštěnci,

• patron měl právo být nedospělému propuštěnci poručníkem

• při manumissi sliboval otrok:

  1. osobní úsluhy (operae officiales) - doprovázet jej, hlídat jeho dům

  2. manuální práce (operae fabriles)

• pokud byl slib proveden v zákonem stanovené formě, patron ho mohl vymáhat soudně

• propuštěnec často přetěžován  za císařství předpisy, které upravovaly objem povinných prací

• oprávnění patrona přechází na patronovy potomky

• povinnosti propuštěnce nepřechází na potomky propuštěncovy

• libertini jsou přechodná kategorie

• ve 3. generaci se potomci propuštěnců stávali plnoprávnými římskými občany

• za císařství se rozdíl rozdíl mezi propuštěnci a na svobodě narozenými faktickou cestou stírá

• principové povyšovali oblíbené propuštěnce do jezdeckého stavu udílením práva zlatých prstenů

• veřejné právo – propuštěnci stejné postavení jako ingenuové

• soukromé právo – propuštěnci mají stále závazky z patronátního práva

restitutio natalium

• svolil-li patron

• fingovalo se, jakoby se propuštěnec narodil ze svobodných rodičů a patronátní právo zanikalo

justiniánské právo

• každá manumisse už zahrnuje udělení práva zlatých prstenů

• tím, že se patron vzdal svého práva nastává také automaticky restitutio natalium

Otroci

• římské právo je nejvyspělejší otrokářský právní systém ve starověku

• existence otroctví a jeho právní úprava je nejcharakterističtějším rysem celého právního řádu

• teoreticky dokonalá koncepce otroka = věci, objektu práva

  • servi pro nullis habentur, otroci se nepovažují za nic, slavná maxima římských právníků

  • servus nullum caput habet, otrok nemá právní subjektivitu

• v těchto normách je postupováno proti logice a systému práva (neobratnost práva – inelegatia iuris)

• otrok je člověk nadaný vůli  v praxi se musí počítat s jeho subjektivitou a vyvozovat z ní důsledky

• takovou vůli nemá žádná jiná věc, člověk může být zbavet subjektivity pouze teoreticky, ne prakticky jinak by šlo páchat rukama otroka delikty a vlastník zcela by byl beztrestný

• museli by otroci být vyloučeni jako zástupci, jednatelé

• v nejstarších pramenech (hl.Zákon 12 desek)  otrok patriarchální

• subjektivita není zcela potlačena – člověk podřízený svému pánovi, ale ne zcela bez práv

• za jeho poranění se platí pokuta, má ještě rodinu, respektují se jeho příbuzenské svazky

• 4. a 3.stol př.n.l. počet otroků stoupá  výrazné zhoršení postavení otroků

• 2.stol. př.n.l. - 2.stol. n.l. – rozvoj římského klasického otrokářství

• základy právní úpravy, která přetrvala až do zániku impéria