A6.......................................................................................zrevidováno

• při zániku často majetek spolku propadal jako bonum vacans (majetek bez pána) státu

• korporace se již za republiky dělily:

1. veřejné korporace

římský stát (populus Romanus, res publica, civitas Romana, aerarium)

• způsobilost k právům od nejstarších dob – výsadní postavení

• vlastnictví státu nebylo obyčejným vlastnictví

• majetkové smlouvy se státem, cenzoři aplikovali předpisy zvláštního druhu

1. aerarium – státní pokladna spravovaná senátem

2. fiscus – zvláštní císařská pokladna

   • sloužila také státním účelům, ale zároveň řídila správu soukromého majetku císaře

   • pro fiscus v oboru majetkového práva platilo právo soukromé – subjektem fisku byl sám princips

   • ale měl různá privilegia (v zástavním právu, v promlčení, vydržení, dědickém právu)

městské obce (civitates, municipia, coloniae)

vesnice (vici)

1. soukromé korporace

• spolky – collegia

zákon 12 desek

• ke vzniku stačilo, aby se sešlo několik osob, vypracovaly stanovy

• stanovy nesměly obsahovat nic nemravného nebo nedovoleného  nebylo třeba úředního povolení

• kněžské sbory, řemeslnické cechy, pohřební bratrstva (collegia funeraticia), politické spolky

koncem republiky

• za Caesara nebo Oktaviána zrušena stará spolčovací svoboda

• ke vzniku collegia nutné, aby stanovy schválil senát nebo princeps

• jinak spolek nedovolený – collegium illicitum a neměl korporační práva

• lex Iulia de collegiis - provedl omezení spolčovací svobody

• ke vzniku stačí 3 lidé (tres faciunt collegium)

• k trvání stačí jediný zbývající člen

• spolek musí mít stanovy, kde se uvádí účel spolku a určují spolkové orgány

• stanovení zda bude mít spolek

  1. má-li spolek zvláštní řídící orgán  korporace universitas ordinata

  2. má-li jen valnou hromadu všech členů  korporace universitas inordinata

1. nadace

   • sdružení majetku, universitates rerum/bonorum, mladší typ právnické osoby

   • objevily se pozdě až za křesťanských císařů  do té doby fiduciární nadace

   • dárce svěřil majetek korporaci a dal direktivy jak s výtěžkem majetku nakládat

   • darování s určením účelovým – donatio sub modo

   • 4.stol.n.l. – vznikají vlastní nadace jako samostatné jednotky

   • jen k účelům náboženským a humanitním

   • nemocnice, chudobince, sirotčince

   • podrobeny církevnímu dozoru

   • zřizovány sepsáním listiny (stanoven účel, forma správy, způsob užívání)

   • právní subjektivitu nabývaly biskupským schválením

   • měly plnou způsobilost dědickou, narozdíl od korporace, která dědickou způsobilost neměla