B1......................................................................................zrevidováno

bonitární/preatorské vlastnictví

• vlastnické vztahy osob, kteří nebyli římskými občany, ale cizinci či peregríny, nebyly původně chráněny vůbec

• jejich vlastnické vztahy nebyly považovány za vlastnictví

• římský stát se rozrůstal ve světovou říši, narůstaly obchodní vztahy

• začalo být nutné chránit majetek cizinců, kteří přicházejí do Říma za obchodem

• obrat přišel v činnosti peregrinského praetora –vznik praetorského – bonitárního vlastnictví

• pojem praetorské vlastnictví novodobý, vztahy označovány in bonis esse/in bonis habere – mít majetek

• rozvoj směnných a obchodních vztahů  vynucovaly si neformální způsoby převodu vlastnického práva  tradice

• tardice začala při prodeji mancipačních věcí vítězit nad mancipací, došlo k situaci:

• kupec získával podle civilního práva jen držbu, kviritským vlastníkem zůstával převodce, který věc prodal

• převodce mohl vindikovat jako vlastník svou věc zpět

• kupec se mohl stát civilním vlastníkem teprve vydržením – byla zapotřebí vydržecí lhůta (1 nebo 2 roky)

• staré civilní právo se dostávalo do rozporu s novými potřebami ekonomického a společenského života

• v rámci své jurisdikce zasahoval praetor

• praetor povoloval proti žalobci (který věc prodal a vindikoval zpět) exceptio rei venditae ac traditae

• praetor přikazoval soudci, aby žalovaného odsoudil k vydání věci jen tehdy, když se prokázalo, že ji od žalobce nekoupil

• praetorská publiciánská žaloba – actio Publiciana in rem

• zajišťovala ochranu kupce proti třetím osobám

• poskytovala nabyvateli možnost domáhat se vydání věci bez ohledu na to, že potřebná vydržecí doba ještě neuplynula a nebyl podle civilního práva vlastníkem

• jeho postavení bylo shodné s postavením kviritského vlastníka

• byla koncipována jako žaloba s fikcí (actio ficticia) soudce měl vztahy mezi stranami posuzovat

• jakoby vydržecí doba již uplynula a nabyvatel se stal civilním vlastníkem, na žalobce se tedy hledělo jako na kviritského vlastníka)

• praetor vytvořil ochranu, která se svými účinky rovnala civilní ochraně

• časem ochrana rozšířena i na další vztahy

• společný znak

  • vztah k věci vznikal působením praetorského magistrátského impéria

  • ne nabývacím způsobem, který uznávalo civilní právo

• bonorum emptor v obligačním právu

• bonorum possessor v dědickém právu

• ten, kdo byl uveden do držby pozemku, odkud mu hrozila škoda

• ten, kdo nabyl věci adiudikací – z rozhodnutí magistrátského

• vznikl soubor vztahů, chráněných stejně účinně jako civilní kviritské vlastnictví

• když mohl (zpravidla jen dočasně) trvat rozdíl mezi kviritským a bonitárním vlastníkem:

•  dvojí vlastnictví (dominium duplex)

• oprávnění bonitárního vlastníka v podstatě shodná jako kviritského

• obsahové rozdíly zcela nepatrné (časem stírány)

• propuštěný otrok se stával občanem jen byl-li propuštěn osobou, mající ho v kviritským vlastnictvím