B1......................................................................................zrevidováno

• jediný vlastnický vztah – stejně jako vlastnictví jediného vlastníka

• subjektem tohoto vztahu je několik osob – spoluvlastníků

• všichni dohromady mají společné právní panství nad věcí

• každý z nich má stejná oprávnění, jaká náležejí vlastníku

• při výkonu práv jsou omezeni stejnými právy ostatních

spoluvlastnický podíl

• určuje vzájemný poměr spoluvlastníků

• vyjadřuje míru účasti jednotlivých spoluvlastníků ve společném vlastnickém vztahu

• podíl ideální – pomyslný  pars pro indiviso – část toho, co je nedělitelné

• je určen jako kvota (pars quota) – díl, jehož velikost se stanoví zlomkem

• má význam pro řešení otázky:

• v jakém poměru se mají spoluvlastníci podílet na výtěžku

• jak se mezi ně mají dělit náklady na udržování společné věci

• spoluvlastník může se svým podílem volně nakládat

• může je zcizit - i proti vůli ostatních spoluvlastníků

• může k němu zřídit i věcné právo k věci cizí, ale jen takové, jehož povaha to dovoluje

• např. právo požívací, zástavní

• mohl své právo uplatnit procesně  mohl svůj podíl vindikovat i proti druhému spoluvlastníkovi

• mohl se svého podílu vzdát

• akrescence = uprázdněný podíl přirůstal k podílům ostatních spoluvlastníků v poměru k jejich velikosti

1. specifické užívání společné věci (účinky postihnou věc jako celek)

• vyžaduje souhlasné vůle všech spoluvlastníků – vyjádření mlčky nebo výslovně

• výslovný souhlas vyžadován – u dispozic přesahující běžnou míru užívání a u zcizení věci

• původně asi vyžadováno i společné, časově jednorázové spolupůsobení všech spoluvlastníků

• později se připouštělo, aby jednotliví spoluvlastníci jednali odděleně

• právní účinky týkající se věci jako celku nastávaly až uskutečněním poslední dílčí dispozice

• souhlas vyžadován od všech spoluvlastníků bez ohledu na výši podílu – princip většiny až v justiniánském právu

• výjimečně bylo možné, aby jeden spoluvlastník jednal s účinky pro všechny:

• šlo-li o procesní ochranu společného práva

• ve starých formách spoluvlastnictví, které vznikaly mezi nejbližšími dědici (societas ercto non cito)

1. běžné užívání společné věci

• zpravidla se nebere ohled na velikost spoluvlastnického podílu, není vyžadován souhlas ostatních spoluvlastníků

• spoluvlastník ale omezen faktickou konkurencí ostatních spoluvlastníků  nebezpečí, že bez předchozího souhlasu ostatních, dojde ke střetu zájmů  ostatní spoluvlastníci mu mohou zakázat jeho působení na věc

zrušení spoluvlastnického vztahu

– zvláštní žaloba – actio communi dividundo

• řízení bylo iudicium duplex – každá ze stran měla postavení žalovaného i žalobce

• původně vždy vedla ke zrušení spoluvlastnictví

• dělitelné věci rozdělil soudce mezi spoluvlastníky

• nedělitelné věci přiřkl soudce některému ze spoluvlastníků a ostatním spovlastníkům přiznal náhradu

• současně byly vyřízeny i další osobní nároky spoluvlastníků (např. nároky z nákladů vynaložených na věc)

• v právu justiniánském bylo možno žalobu použít i tak, aby spoluvlastnický poměr zrušen nebyl

• žaloba pak vyřizovala jen vzájemné nároky mezi spoluvlastníky, popř.upravovala vzniklé neshody