B1......................................................................................zrevidováno

prameny římského práva

• další určující znak právní úpravy římského vlastnictví (kromě rozdílů v jeho ochraně)

konec republiky a principát

• rozhodující bylo jakou žalobu užít, popř. jak takovou žalobu sestavit  žalobní formuláře

• zjišťování obsahu zákonné normy nebylo příliš důležité

• základní prostředek k uplatnění vlastnického práva – vindikační vlastnická žaloba

• vlastnické právo chápáno jako soukromá moc

• vlastníkovi zajišťuje všeobecné právní panství nad věcmi v jeho vlastnictví

• moc nad věcmi (vlastnictví) chápána dříve jako jedna ze složek moci otce rodiny

• dalšími složkami také moc nad manželkou (manus) a dětmi (patria potestas)

dominát

• rozhodujícím se stává zákonná norma vyhlašovaná císařskou legislativou

• formulový proces vystřídán úřednickým

• vlastnictví už ne jako soukromá moc, ale jako subjektivní právo

• zajišťuje vlastníkovi oprávnění, jež se ve svém celku projevují jako všeobecné panství nad věcí

• vlastnictví ne jako jednostranná moc, ale jako subjektivní vlastníkovo oprávnění, proti kterému je postavena povinnost všech ostatních osob nerušit výkon jeho práva

nabytí vlastnického práva

• nabýt vlastnické právo je možné několika způsoby

• k nabytí vlastnického práva dochází tím, že nastanou skutečnosti, se kterými právo spojuje nabytí vlastnického práva

• nabyvatel vlastnického práva – osoba, které tyto skutečnosti prospívají

• způsoby nabytí vlastnického práva podle jejich původu

1. nabývací způsoby podle ius civile

   • mancipace

   • injurecesse

   • adiudikace

   • nabytí ze zákona

   • usucapio (jako nejstarší forma vydržení)

2. nabývací způsoby podle honorárního práva praetorského

   • vedly ke vzniku bonitárního vlastnictví (ne kviritiského)

3. nabývání podle práva národů – práva přirozeného (ius gentium, ius naturali)

   1. odvozené – derivativní způsoby nabývání

   • pro nabyvatele, který nabývá vlastnické právo, má význam vlastnické právo jeho právního předchůdce

   • právní předchůdce - dosavadní vlastník, převodce

   • význam právního postavení předchůdce chápán dle pramenů ŘP různě, existují 2 představy

   • dosavadní vlastník se vlastnického práva vzdává a u nabyvatele vzniká nové vlastnické právo,

které se o vlastnické právo předchůdce opírá

• vlastnické právo přechází z jednoho subjektu na druhý  dochází k jeho přesunu - sukcesi

• sukcese nejdříve spojována s všeobecnou neboli univerzální sukcesí, pozdeji se vyvinul i pojem singulární sukcese

• podmínkou derivativního nabývání:

• převodce musí být oprávněný převádět vlastnické právo

• nemusí být nutně vlastníkem, stačí je-li subjektem zástavního práva