uzemni-zaklad-RU

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Coat_of_arms_of_Croatia.svg

Hlavní město: Istrie neměla hlavní město; zemský sněm se scházel v Poreči. Nejvyšší politickou instancí pro Istrii bylo místodržitelství v Terstu.

Vývoj pro roce 1918: po I. světové válce většinu území získala Itálie (především v pevninské části, Itálie získala i některé ostrovy, které byly součástí Istrie – viz dále), jen malou část (oblast Kastavu na východě Istrijského poloostrova získala Jugoslávie); Itálie získala i větší ostrovy Cres (italsky Cherso) a Lošinj (italsky Lussino) a některé menší ostrůvky oblasti. Další větší ostrov, Krk, získala Jugoslávie. Poměry v oblasti stanovila tzv. Rapallská smlouva (z r. 1920), uzavřená mezi Itálií a Jugoslávií. Po r. 1945 získala italskou část Istrie Jugoslávie (včetně Cresu a Lošinje i menších ostrůvků), jen malá část (oblast Muggia, poblíž Terstu) zůstala Itálii. Někdejší území Istrie (nehledě na italskou oblast – Muggiu) je dnes rozděleno mezi Slovinsko (severní část) a Chorvatsko (jižní část, včetně Kastavu, a ostrovů Cres, Lošinj a Krk a přilehlých ostrůvků).

Vývoj v oblasti viz zde:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Litorale_1.JPG

13) Gorice a Gradiška (okněžněné hrabství Goricko-Gradišské):

Znak: štít svisle dělený: vpravo znak Gorice (znak někdejšího hrabství Gorického), pole rozdělené pokosem, v horní části v modrém poli zlatý korunovaný lev, v dolní části v červeném poli tří stříbrná břevna umístěná pošikem; vlevo znak Gradišky, pole podélně rozpůlené, nahoře zlaté, dole modré, přes ně je postaven stříbrný kotvový kříž (někdy se kříž zobrazuje tak, že v dolní části připomíná lodní kotvu).

Vyobrazení:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Wappen_Gef%C3%BCrstete_Grafschaft_G%C3%B6rz_%26_Gradisca.png

Hlavní město: Gorice (italsky Gorizia, slovinsky Gorica, německy Görz). Stejně jako v případě Istrie bylo i pro Gorici a Gradišku nejvyšší politickou instancí místodržitelství v Terstu.

Vývoj po roce 1918: po I. světové válce se celá Gorice a Gradiška stala součástí Itálie. Po II. světové válce bylo území rozděleno mezi Itálii a Jugoslávii. Itálii zůstala západní část, včetně města Gorice (název pochází pravděpodobně ze slovinského slova „gorica“, tj. „malá hora“) a města Gradišky (Gradisca d'Isonzo, slovinsky Gradišče ob Soči: Isonzo, slovinsky Soča, je řeka, která oblastí protéká; název města je slovanského původu: „gradišče“ - opevněné místo); východní část území získala Jugoslávie (tato část je dnes součástí Slovinska, kde se nachází i město Nova Gorica, vybudované po II. světové válce východně od nové hraniční čáry).

Přímoří na mapě viz zde: v severní části Gorice a Gradiška, v jižní Istrie, mezi nimi Terst: