Obecná část soukromého práva 1

• Princip poctivosti přikazuje, aby jednání zohledňovalo i zjevné zájmy druhé strany, tomu odpovídá právo druhé strany spoléhat na to, že druhá strana jedná poctivě (nechce ji doběhnout)

• Aplikuje se zejména ve vztazích mezi konkrétními subjekty, typicky v závazkových (smluvních) vztazích, ke svým smluvním partnerům je třeba vystupovat se zvýšeným ohledem na jejich zájmy, jde tak o individuální pravidla, která platí ve vzájemných vztazích, tím se liší od dobrých mravů a veřejného pořádku, které se vážou na obecná pravidla společnosti

• Nesmíme té druhé straně něco promlčovat (vady při prodeji něčeho)

• § 1728 – když v někom vzbudím zdání, že chci uzavřít např. kupní smlouvu, pokud ji neuzavřu, ten někdo má nárok na zaplacení nákladů na to, aby proběhla ta transakce

• Když banka řekla, že když donese posudek o dostatku majetku a on to splnil, ale i tak banka úvěr neposkytla, musela mu zaplatit posudek

• Princip poctivosti obsahuje 2 složky

• Aktivní složka = slušné jednání

• Pasivní složka = já můžu očekávat, že stejně bude jednat i druhá strana

• Mlčení zásadně nemusí znamenat souhlas (výjimka dovozený z principu poctivosti) – mlčení nebo nečinnost neznamená samo o sobě přijetí nabídky

• Spoluvlastník věci v přítomnosti ostatních spoluvlastníků jedná se zájemcem o koupi této věci. Ostatní spoluvlastníci přihlíží, avšak nic neřeknou. Poté co je kupní smlouva uzavřena však namítnou, že k prodeji je třeba též jejich souhlasu. V tomto případě však na základě principu poctivosti mají promluvit, neučiní-li tak, považuje se jejich mlčení za souhlas.

• Manželé jdou do galerie. Manžel kupuje obraz za 200 000 Kč, manželka sedí a nic neříká. Manžel ho koupí a uzavře smlouvu. Poté se manželka bude dovolávat relativní neplatnosti. Galerijník řekne, že tam celou dobu jen seděla a neřekla nic. Manželka ale řekla, že mlčení neznamená souhlas.

• Manželka jednala nepoctivě. Sama o sobě mohla zasáhnout a říct, že daný obraz nechtěla. Tak ale neučinila.

• Zasahuje do závazkových vztahů, může vést až k neplatnosti.

Ochrana dobré víry

• V subjektivním smyslu

• V soukromém právu presumujeme, že někdo jednal v dobré víře, presumpce dobré víry je stanovená jako vyvratitelná právní domněnka

• Jde o ochranu jednání, které se děje v důvěře v to, že skutečnosti jsou takové, jaké se zdají být (ochrana omylu)

• Subjektivní dobrá víra

• Určitý psychický stav osoby, u které se chrání její jednání, osoba důvěřovala tomu, co se dělo, jak to probíhalo, osoba myslela, že skutečnosti probíhaly takovým způsobem, jak se jí to zdálo, situace byla ale úplně jiná

• Pokud osoba nebyla schopna to odhadnout a prohlédnout, tak ji zákon chrání

• Přijdu do autosalonu, kde si budu chtít koupit auto, ale pak někdo přijde, že je kradené, že ho chce zpět. Měl jsem dobrou víru o tom, že prodávající je vlastníkem. Právo chrání dobrověrného. Pokud se prokáže, že jsem opravdu nevěděla, že ten autosalon není vlastníkem okolnostem (srov. § 130, § 459).

• Musí být důvěra, že věci jsou takové, jaké se zdají být, legitimní? Tj. opřena o objektivní skutečnosti, okolnosti? V zásadě ano. Důvěra spočívající na nedbalosti není hodna právní ochrany.