Obecná část soukromého práva 1

Právní úprava osob v OZ

Část první, hlava II: Osoby

• Díl 1: Všeobecná ustanovení (§ 15-22) – co je právní osobnost a svéprávnost, nemožnost se jich vzdát nebo je omezit, § 19 – blíže právní osobnost (subjektivita), nabývání osobnosti = § 23, 25, pozbývání opět §23, PO - § 20, 21 – zabývá se postavením státu v soukromoprávních vztazích jako PO

• Díl 2: Fyzické osoby (§ 23-117) – ustanovení zabývající se FO, kde jsou řešeny otázky – nabývání právní osobnosti – úprava právní osobnosti nezletilých, podmínky pro prohlášení člověka za mrtvého, dosažení zletilosti, nabývání svéprávnosti nezletilých, možnost emancipace, podpůrná opatření – předběžná prohlášení o smrti člověka, nápomoc při rozhodování, možnost omezení svéprávnosti člověka, který není schopen se o sebe postarat, pokud nepostačují slabší opatření, domněnka smrti, práva člověka – život, důstojnost, vážnost, čest, soukromí, práva týkající se jména člověka, pseudonymu, bydliště

• Díl 3: Právnické osoby (§ 118-418) – ustavení a vznik, název, sídlo, účel, orgány, jednání za PO, zrušení a zánik PO, včetně likvidace, ustanovení o korporacích a fundacích

• Díl 4: Spotřebitel (§ 419) – definice spotřebitele a podnikatele

• Díl 5: Podnikatel (§ 420-435)

Část pátá, hlava I: Ustanovení společná – upravují údaje podle nichž lze zjistit člověka nebo identifikovat PO

Základní terminologie

• Vychází z LZPS

• „Člověk“ (např. § 19) a „fyzická osoba“ (např. § 152 odst. 2) – synonyma – používá se totožně v OZ

• „Osoba“ (např. § 4 odst. 1 – „každá svéprávná osoba“) – nerozlišuje, zda má norma dopadnout na FO/PO, na jiných místech uvádí pouze FO, někde je jasné, že se týkají jen PO – vždy třeba zkoumat, zda ustanovení dopadá na každou FO i každou PO, jen na FO (popř. jen některé FO) či jen na PO (popř. jen některé PO)

Rovnost FO a PO?

• Všechny osoby mají zásadně stejné právní postavení, ALE

• Odlišuje se v mnoha oblastech

• Řada ustanovení (institutů) se týká z povahy věci pouze lidí (např. úprava manželství), resp. pouze některých lidí (např. § 1592 an.), popř. pouze PO (např. § 146 an., 151 an., ZOK) – PO – slouží jen pro zájmy lidí, = pomocná právní organizační struktura, není ji přiznána svéprávnost, která je u člověka založena na rozumových a volních schopnostech člověka => nerovné postavení

• Některá ustanovení (instituty) jsou omezena pouze na FO (např. spotřebitel pouze jako FO – srov. § 419, dědicové ze zákona pouze lidé – srov. § 1635 an.), resp. pouze na PO (např. § 83 odst. 1 – dává možnost uplatnit právo na ochranu osobnosti, do kterého bylo zasaženo v souvislosti s činností člověka v PO, pouze této PO)

Postavení státu v soukromém právu

• Pohlížení na stát jako na PO, přestože je jeho postavení specifické z pohledu na jeho pozici a funkce, které stát plní

• I zde nelze jeho postavení ztotožňovat s postavením jednotlivce. Stát nedisponuje autonomií vůle – jeho jednání se vždy musí řídit zákonem, i když zastupují stát jiné subjekty

• § 21

  • Právní fikce – PO

  • Kategorizace osob – stát je osobností zvláštní, jedinečnou, mnohovrstevnatou

  • Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

  • Překonání rozporů – Srov. zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích – zavedl účinností od 1. ledna 2001 jednotnou právní osobnost státu (ČR) jako PO