Obecná část soukromého práva 1

Přednáška č. 7

Osoby obecně

Přičitatelnost subjektivních práv - § 17

• Práva může mít a vykonávat jen osoba – u nás FO (člověk) a PO – vychází z LZPS, tyto osoby mohou mít právní osobnost – způsobilost mít práva a povinnosti, povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat

• Někdy se může stát, že bude některý subjekt nesprávně označen – srov. např. označení obecní úřad – jedna strana smlouvy, namísto obce, což je správná osoba, jež má právní subjektivitu – tato chyba se vyskytuje v hmotném, ale i v procesním právu – nesprávně označené strany v žalobě =>

• Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží

• Řešilo se v 90. letech, kdy soudy přiznávaly právní subjektivitu např. různým okresním úřadům, ministerstvům…správně měly postupovat v těchto krocích – interpretovat právní jednání samozřejmě nikoliv pouze za pomoci jazykového výkladu – typické pro toto století

• Přičíst lze pouze v případě nesprávného označení subjektu – nepoužilo by se v případě, pokud by strany výslovně označily, aby stranou byl úřad a ne obec

• Při určování osoby, které mají být práva a povinnosti přičtena, se musí vycházet z požadavku rozumného uspořádání poměrů – práva a povinnosti by měla být přičtena takovému subjektu, do jehož působnosti nejpřirozeně spadají

Subjekty (osoby) práva

• Někde lze rozlišovat – osoby dědické, právnické, osoby blíže nespecifikované /osoby s dílčím právním statusem

• V ČR rozlišujeme (§ 18):

• Lidé, tj. osoby fyzické (přirozené, natürlich, člověk je osobou již ze své přirozenosti – LZPS)

• Právní řád člověka jako osobu nekonstituje, pouze deklaruje jeho existenci

• § 16 OZO – inspirace pro český řád: Každý člověk má vrozená, již rozumem poznatelná práva, a nutno jej tudíž považovat za osobu. Nelze je zcizit a nelze se jich vzdát. Nelze ani omezit, pokud by takové omezení odporovalo mravům, zákonům…Otroctví nebo nevolnictví a k tomu se vztahující výkon moci nejsou v těchto zemích dovolena – pokud by někdo takovou otrockou smlouvu uzavřel, nepřihlíží se k ní

• Čl. 5 Listiny: Každý je způsobilý mít práva.

• § 19 OZ: Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.

• Člověka má svobodnou vůli a podle toho jedná, rozdíl od věcí = prostředky pro účely osob, které je mohou ovládat

• Osoby právnické

• PO jako právní fikce (k tomu viz další přednášky) – umělé lidské výtvory, které člověk vytvořil pro to, aby sloužily zájmům člověka, ne kvůli rovnosti mezi nimi, rovnost pouze – v majetkových otázkách, ale i zde nejde vše

• Zákon ji musí prohlásit a konstituovat, aby vznikla, sama se nenarodí

• = organizovaný útvar, o kterém zákon stanovuje, že má právní osobnost nebo jehož právní osobnost zákon uznává