Obecná část soukromého práva 1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Přirozené právo člověka brát se o vlastní štěstí
Zásada je jedna ze základních zásad a výchozích myšlenek soukromého práva, která se prolíná i dále
Obecně člověk tíhne k tomu, aby byl šťastný, aby ho naplňovalo to, co dělá
Soukromé právo ponechává, aby se dobíral štěstí tím způsobem, které je jednotlivci nejbližší
Práva jednoho jednotlivce končí tam, kde zasahují do práv druhého jednotlivce – aby člověk nepoškozoval ostatní, aby nezasahoval do práv jiného člověka
Odlišuje se soukromé právo současné od socialistického soukromého práva
Kdo nepracoval, byl příživník
Byt dokonce musel mít nad 100 metrů čtverečních nějaké nájemce
Zásada se inspirovala
§ 3 odst. 1: Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
Deklarace nezávislosti Spojených států amerických ze dne 4. července 1776: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.
Pruské všeobecné zemské právo (Allgemeines Landrecht; ALR): „Obecná práva lidí se zakládají na přirozené svobodě moci hledat a podporovat vlastní blaho (Wohl), aniž by to bylo na úkor práv jiného.“
Princip autonomie vůle
Svoboda jednotlivce – možnost uspořádat své záležitosti podle své vůle
Soukromé právo „co není zakázáno, je povoleno“ x veřejné právo „to, co je povoleno, vše ostatní je zakázáno“
Ústavní soud posuzuje, do jaké míry autonomie vůle prozařuje právním řádem a jakým způsobem působí na státní moc, stanovuje základní princip, že úlohou státu je chránit a pomoci vymáhat jednotlivci tento základní princip
Princip autonomie legislativně vyjádřen principem dispozitivnosti – „pokud se vám tato pravidla nelíbí, tak si je změňte svou smlouvou“ – ovšem nějaké limity = kogentní právní normy
Svobodně se rozhodujeme pro smluvní úkony – kupní smlouvy v obchodě, nájemní smlouva při placení parkovného na parkovišti
Smluvní přímus = právní povinnost uzavřít smlouvu, pouze ve výjimečných případech máme zákonem stanovenou povinnost uzavřít smlouvu
Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu
Zasahuje do autonomie vůle
Zásada autonomie vůle se promítá s principem poctivosti do interpretace právního jednání – co tím strany chtěly říct, když uzavřely ve smlouvě to a to, smlouvy se mají vykládat tak, aby byly vyloženy platně
Do autonomie vůle někdy zasahuje nejen diskriminace, ale i to, že se zákonodárce snaží vyrovnat faktickou nerovnost mezi stranami (ochrana slabší strany) – protože je to slabší strana, tak zákonodárce řekne, že takové ujednání ve smlouvě být nesmí
Svoboda volby formy právního jednání – zákonodárce říká, že například předmanželská smlouva je natolik důležitá, aby se tato smlouva udělala formou veřejné listiny u notáře