Obecná část soukromého práva 1

REGULACE PŘED 1. 1. 2014

• OZO (1811) ani OZ 1950 neměly výslovnou úpravu

• OZ 1964: původní pojetí (z roku 1964) – absentovala výslovná úprava; dobové názory však vycházely z převážné kogentnosti úpravy (existovala však i kritika těchto názorů)

• Velká novela OZ 1964 (z. č. 509/1991 Sb.)

  • § 2 odst. 3: Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit

  • mylně vycházeli z toho, že normy jsou kogentní čili se od nich nelze odchýlit – problém při “jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit”

• Velká novela tak měla zavést zásadu dispozitivnosti – judikatura některých senátů NS však zásadně i nadále vycházela z opaku (prakticky až do 31. 12. 2013); opačně ÚS

• Řešení bývalého obchodního zákoníku (z. č. 513/1991 Sb.): § 263 obsahoval taxativní výčet kogentních norem (tento výčet však byl chybný)

• Problém: kdy vyplývá z povahy ustanovení zákona, že se od něj nelze odchýlit?

REGULACE OZ

• § 1 odst. 2: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti“

• ukazuje, jak se pozná kogentní a jak dispozitivní právo

• Základem je dispozitivnost: Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona

Obecná východiska pro posouzení dispozitivnosti nebo kogentnosti právní normy

• Kogentnost znamená omezenost autonomie vůle

• Důležité zásadně není slovní vyjádření normy, nýbrž její smysl a účel (nejde-li o případ výslovného zákazu odchylného ujednání – viz dále)

• Základem je tedy teleologický výklad právní normy (zjišťování smyslu a účelu normy; řec. telos = účel), také zkoumáme hodnotové pozadí právního principu a normy

• Použijeme axiologický výklad – jaký princip nebo hodnotu norma chrání a jestli by při odchýlení došlo k nepřiměřenému zásahu do tohoto principu nebo hodnoty, využívá se test proporcionality, se všemi kroky: vhodnost, potřebnost a porovnání závažnosti – pokud se prosadí princip autonomie vůle – dispozitivní, když se prosadí princip, který jsme s autonomií vůle poměřovali a je s ní v kolizi, tak se jedná o kogentní normu

• I dispozitivní norma mže být kogentní a může zakazovat

• I dispozitivní norma může být formulována imperativně

  • Př.: § 2042: „věřitel je povinen vykonávat prostou správu věci“ (nic však stranám nebrání, aby si sjednaly, že věřitel má povinnost plné správy dle § 1409 - vymezení správy majetku, 1410)