Obecná část soukromého práva 1

DISPOZITIVNÍ A KOGENTNÍ PRÁVNÍ NORMY

• Právní normy se dělí na:

• dispozitivní (ius dispositivum) neboli sjednatelné, doplňující, subsidiární (podpůrné) či poddajné

• kogentní (ius cogens) neboli kategorické, imperativní, donucující, nezměnitelné

• zvláštní kategorií jsou normy relativně kogentní

• Dispozitivní norma – norma která umožňuje abychom se od ní odchýlili abychom ji zcela vyloučili, strany se nedohodnou jinak

• typické u soukromého práva ale setkáváme se s nimi i v právu veřejném – souvisí se zásadou autonomie vůle

• ty od nichž je možno se odchýlit dohodou stran (lze smluvně vyloučit či jinak omezit jejich aplikaci; tyto normy tedy působí podmíněně, tj. jen tehdy, nejsou-li smluvně vyloučeny, resp. omezeny), nenastává rozpor se zákonem

• Kogentní norma – představují v občanském právu výjimku, nelze se od ní odchýlit, nelze ji vyloučit

• převažují v právu veřejném (vyskytují se však – nezřídka – i v právu soukromém; některé části OZ jsou dokonce převážně kogentní – např. 3. část)

• ty, od nichž se odchýlit nelze (nelze vyloučit ani omezit jejich aplikaci); omezují tedy autonomii vůle (pro omezení musí existovat zvláštní důvod); tyto normy působí bezpodmínečně, může nastat rozpor se zákonem

• absolutní práva (věcná práva) jsou převážně regulována kogentními normami

• OZ 3. část §978 – relativní majetková práva jsou regulována kogentními normami

• dispozitivní normy jako náhradní řešení pro případ, že strany nechají určitou otázku neřešenou

• pokud však nedojde k odchylné dohodě, i tyto normy jsou závazné (je třeba se podle nich chovat)

• poznání povahy konkrétní normy je prakticky mimořádně významnou záležitosti

PRÁVNÍ NORMY A DEFINIČNÍ PRAVIDLA (LEGÁLNÍ DEFINICE)

• Pravidlo se v zákoně uvádí, jako možnost či nemožnost se odchýlit od ustanovení zákona

• O konkrétnosti/dispozitivnosti lze mluvit pouze u právních norem, tj. u pravidel chování

  • nikoli u právního předpisu

  • nikoli u ustanovení právního předpisu

• Definiční pravidla nejsou právními normami (nestanoví pravidla chování); nelze proto uvažovat o jejich kogentnosti či dispozitivnosti

  • např. §489, §496, §498

• Legální definice = nesdělují žádnou právní normu, jde jen o zákonné vymezení pojmů, nemá smysl hovořit o kogentnosti a dispozitivnosti, např. definice, co jsou nemovité věci, hovoříme o kogentnosti a dispozitivnosti

JAK POZNAT KOGENTNÍ ČI DISPOZITIVNÍ NORMU

• Způsob vyjádření KN či DN – pozná se přímo z textu právního předpisu, že jde o DN či KN?

• Příklady

  • § 2218: „Nájemné se platí měsíčně pozadu“ (lze si sjednat, že nájemné se platí dopředu či jakkoli jinak?)

  • § 1915: „Dlužník je zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána jiná jakost” (lze si sjednat lepší či horší jakost než střední?)

  • § 1105: „Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu“ (lze si sjednat, že vlastnické právo se nabývá v jiném okamžiku?)

  • § 30 odst. 1 věta první: „Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.“ (lze si sjednat jiný okamžik nabytí svéprávnosti, resp. zletilosti?)