Obecná část soukromého práva 1

• Nepravá (teleologická) mezera

  • Otevřená (tehdy, pokud zákon říká méně, než by odpovídalo smyslu jeho regulace) – nástroj pro uzavření: analogie

• zákonodárce ponechává dotvoření pravidla interpretovi

• za tyto mezery se považuje užití neurčitých pojmů

• nástroj pro uzavření: analogie (obdoba)

• Analogie legis (analogie zákona)

• aplikace zákona na případ, který nepatří pod rozsah dotyčné normy

• Analogie iuris (analogie práva)

• případ, který není upraven uspokojivě na zákonné úrovni a zároveň není možné použít analogii legis

• řešení je dovozováno z obecných zásad a principů daného právního předpisu → právního odvětví → právního řádu

  • Zakrytá (tehdy, pokud zákon říká více, než by odpovídalo smyslu jeho regulace); jedná se vlastně o „nadbytek“ v zákoně (mezera v zákoně je zdánlivě „zakryta“ výslovnou úpravou) – nástroj pro uzavření: teleologická redukce

• Omezení věcného rozsahu právní normy jejím účelem

• Byť určitý případ spadá do jádra pojmu užitého v právním předpise, tento právní předpis nelze aplikovat, pokud by to bylo v rozporu se smyslem a účelem daného ustanovení

  • Vědomá (zamýšlená) a nevědomá (nezamýšlená) mezera

ANALOGIE

• Analogie

  • Analogie legis (analogie zákona) – § 10 odst. 1 (srov. např. § 1259)

  • Analogie iuris (analogie práva) – § 10 odst. 2

    • Vztah analogie a argumentu a contrario?

• A. legis přípustná i u taxativních výčtů, jakož i u pravidel, která mají povahu výjimek; i u statusových otázek (srov. např. § 775: kdo je matkou nascitura?)

• A. iuris – zákon neposkytuje žádný záchytný bod (srov. též § 3)

TELEOLOGICKÁ REDUKCE

• Omezení věcného rozsahu právní normy jejím účelem (srov. nález ÚS ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09)

• Byť určitý případ spadá do jádra pojmu užitého v právním předpise, tento právní předpis nelze aplikovat, pokud by to bylo v rozporu se smyslem a účelem daného ustanovení

• Př.: § 1112

• MODEL TŘÍ OBLASTÍ POJMU

Přednáška č. 4

Právní norma

Povaha norem soukromého práva

• Autonomie vůle je dána LZPS a Ústavou = základní zásada soukromého práva, možnost uspořádání si právních poměrů podle vlastní, svobodné vůle, např. smlouva

• Tato zásada se promítá při rozlišování D a K právní normy

• Právní norma a struktura právní normy:

  • Norma jako pravidlo chování (jak má člověk, popř. jiný subjekt – právnická osoba, jednat za určité situace)

  • Stanovené státem ve státem předepsané formě, státem vynutitelné

  • Struktura normy

    • Je-li A (hypotéza, skutková podstata, antecedent), má být B (dispozice, právní následek, konsekvent) – dvouprvková teorie normy; např. přijdu-li do čekárny (hypotéza), mám pozdravit (dispozice)

    • Sankce (?) – tříprvková teorie, Je-li A (hypotéza), má být B (dispozice); není-li B, má být C (sankce). V dnešní době se sankce chápe jako samostatná norma: není-li dispozice, má být ten a ten sankční následek