Obecná část soukromého práva 1

• § 1533: Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

• Problematické body pravidla:

  • Může být závěť napsána a podepsána protézou? ano

  • Může být závěť napsána a podepsána vlastní nohou (nebo ústy)? Ano, musíme to pro pochopení interpretovat

  • Co to je podpis? Obecně: osobní jméno napsané zpravidla vlastní rukou

    • Josef Trávníček ano

    • Trávníček ano

    • Josef ano

    • J. T. ano

    • Váš otec ano

    • Kapitán Korkorán (přezdívka, pseudonym) ano

    • XXX ano

    • Nečitelný ano

• § 309 odst. 1: Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti.

• Problematické body pravidla:

  • Co to je listina? – jakýkoliv materiál

    • List papíru?

    • Papyrus?

    • Pergamen?

    • Jiný nosič?

      • List ze stromu?

      • Dřevo, kůra?

      • Kámen?

      • Hliněná destička?

      • Zeď domu?

Při výkladu hledáme:

• Skutečnou vůli zákonodárce

• Zjistitelná velmi obtížně

• Subjektivní hledisko – jak tomu rozuměl ten, kdo to psal

• Např. důvodová zpráva, stenografické záznamy z projednávání v legislativním procesu

• Hypotetickou vůli adresáta (recipienta)

• Jak se tato vůle jeví být adresátovi právního předpisu (objektivní hledisko)

• Při hledání této „objektivní vůle zákonodárce“ vycházíme z vnitřního a vnějšího systému práva, zejména z předpokladu, že zákonodárce vytvářel bezrozporný systém

• Subjektivní (z pohledu zákonodárce), objektivní (z pohledu adresáta)

TRADIČNÍ VÝKLADOVÉ METODY

• Dnešní převažující pojetí, § 2 OZ

  • Jazykový (gramatický) výklad – prvotní způsob přiblížení se účelu právní normy

  • Subjektivně historický výklad – skutečná vůle zákonodárce, nutnost zohlednit jasný úmysl zákonodárce

  • Objektivně recentní výklad (2 metody): - hypotetická vůle adresáta (díváme se na to z pozice dnešní doby)

    • Formálně systematický výklad – kde je to pravidlo upraveno v rámci nějaké větší skupiny, nutnost interpretovat je v jejich vzájemné souvislosti

    • Objektivně teleologický výklad – pravý smysl a účel toho pravidla, tak jak se jeví být tomu adresátovi toho pravidla, nikdo se nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu

• V OZ pokus o kodifikaci výkladových pravidel (§ 2); problém výkladu výkladových pravidel

• Všechna výše uvedená pravidla akceptována v § 2 odst. 2; navíc doplněn požadavek na

  • Axiologický výklad (požadavek na hodnotovou bezrozpornost právního řádu) a

  • Ústavně konformní výklad (srov. též eurokonformní výklad)

JAZYKOVÝ (GRAMATICKÝ, jazykově gramatický, slovní) VÝKLAD – APLIKUJEME ZÁKLADNÍ JAZYKOVÁ GRAMATICKÁ PRAVIDLA

• § 2 odst. 2: „Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov (…)“

• Je srozumitelný svým adresátům, neboť respektuje pravidla, která jsou těmto adresátům známá

• Bez znalosti pravidel, není jazyková komunikace možná

• Vůle zákonodárce by měla být skutečně seznatelná jeho adresátům, zákonodárce se musí řídit jazykovými pravidly při tvorbě předpisu, tam, kde se neřídil, dal to nějakým způsobem najevo (legální definice)

• Při jazykovém výkladu zjišťujeme význam a smysl zejména za pomoci interpretované normy:

• Pravidla o významu slov – sémantika, sémantická pravidla, slovní zásoba – tvoří slova a sousloví příslušného jazyka, slovo = znak, se kterým jazyk spojuje věcný význam, lexikální význam slov

• Gramatická (mluvnická) pravidla

  • Pravidla, podle kterých se slova tvoří, obměňují a ve větách spojují

  • Částečně i použitelnost pravopisných pravidel (být, bít)

  • Relevantní ta, která mají vliv na psaní textu, pravidla na psaní výslovnosti se nevyužívají