Obecná část soukromého práva 1

PRÁVNÍ PŘEDPISY

• Ústavní pořádek (čl. 112 odst. 1 Ústavy): Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992

  • hierarchická výstavba právního řádu

• Mezinárodní smlouvy (čl. 10 Ústavy): Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva, prezentace odkaz

• (Jednoduché) zákony

• Právní akty EU:

• Primární a sekundární komunitární právo – sjednávají a odsouhlasují všechny státy EU…

  • Primární právo (zřizovací mezinárodní smlouvy a akty je revidující)

  • Sekundární právo (nyní tzv. Právní akty EU) = stanovují cíle EU, hlasovací podmínky

• nařízení (platí v celé EU, nejvýše, vstupují v platnost a účinnost v okamžiku vydání, př. GDPR

• směrnice (v oblasti soukromého práva nejdůležitější, stanovuje určitý cíl, který státy mají splnit, je na zemích, jakým způsobem cíle dosáhnout, musí o tom státy informovat), pozn.: rozpor národního práva se směrnicí – přímý účinek – pokud není implementovaná – vertikální vztahy – může uplatnit pouze jedinec vůči státu, nepřímý účinek – daný existující státní předpis bude interpretován v duchu směrnice, eurokonformní výklad – v duchu evropské úpravy, rozhodnutí (určena konkrétním adresátům – stát, FO, PO, pro ně právně závazná)

• doporučení, stanoviska (vydávají hlavní orgány EU – Evropská komise, nejsou právně závazná, ale v některých případech za jejich nedodržení může hrozit sankce)

• Podzákonné právní předpisy – odvozené od těch zákonných, upřesňují některé věci

  • Musí být vydávány v mezích zákona, nemohou jít nad rámec povinností, které jsou stanovené zákonem

  • Nařízení vlády – čl. 78 věta první Ústavy: K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.

  • Čl. 79 odst. 3 Ústavy: Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

  • Vyhlášky ústředních orgánů státní správy (např. ministerstev)

  • Nařízení obce

  • Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů –

SOUDNÍ JUDIKATURA

• precedenční význam nálezů ÚS

• nález ÚS ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05: „ústavněprávní výklady vyslovené v nálezech Ústavního soudu jsou pro obecné soudy zpravidla závazné. Nicméně vzhledem k nepřetržitému vývoji judikatury Ústavního soudu a nutnosti nechat otevřenou možnost, aby Ústavní soud svou judikaturu modifikoval anebo i překonal, (...) nejsou vztahy mezi Ústavním soudem a obecnými soudy charakterizované jednosměrným diktátem; naopak musí být mezi nimi umožněn dialog. (…) To znamená, že se obecný soud smí odchýlit od judikátů Ústavního soudu a přednést konkurující úvahy jenom na základě vlastního upřímného a pevného přesvědčení pramenícího z objektivně ospravedlnitelných důvodů, že v souladu s ústavněprávními výklady Ústavního soudu obecně se buď dotyčný judikát na skutkově odlišný případ aplikovat nemůže (tzv. „distinguishing“ čili odlišení), anebo je-li na základě jeho interpretace anebo pochopení principů a pravidel v právním řádu jako celku (nejenom, ale především, ústavněprávních principů a pravidel) přesvědčen, že Ústavní soud může a měl by dotyčný ústavněprávní výklad znovu uvážit. Pokud takto obecný soud postupuje, pak fakt, že Ústavní soud nakonec jím navržené změny nepřijme, nepostačuje k závěru, že by obecný soud jednal chybně a že tudíž porušil čl. 89 odst. 2 Ústavy.“