Obecná část soukromého práva 1

SYSTÉM SOUKROMÉHO PRÁVA x SYSTÉM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ (SYSTÉM ZÁKONODÁRSTVÍ)

Obecné soukromé právo X zvláštní soukromé právo

• OZ jako základní (obecný) zákon soukromého práva (lex generalis) – základní kodex (označení pro velký komplexní soubor), jehož úkolem je shrnout všechna základní pravidla

• vzájemné vazby OZ a jiných zákonů (právních předpisů stejné právní síly) z oblasti soukromého práva – interpretační pravidlo lex specialis derogat legi generali – upravuje otázky v takovém rozsahu, v jakém není upravena ve speciálních zákonech = speciální úprava má přednost před obecnou, teprve pokud úprava něco neupravuje, saháme do obecného předpisu

• tzv. princip subsidiarity OZ vůči jiným předpisům soukromého práva

POMĚR PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ SOUKROMÉHO PRÁVA PŘED REKODIFIKACÍ

Základní právní předpisy (před rekodifikací)

• Občanský zákoník (z. č. 40/1964 Sb.)

• Obchodní zákoník (z. č. 513/1991 Sb.)

• Obchodní zákoník (§ 1 odst. 2): Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona, nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského, nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon

• Zákon o rodině (z. č. 94/1963 Sb.)

  • Zákon o rodině (§ 104): Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

• Zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb.)

  • Nález ÚS ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06: „Obecná teorie práva sice rozlišuje dvě základní možnosti, jimiž lze řešit vztah mezi dvěma právními předpisy stejné právní síly – princip subsidiarity a princip delegace. Ústavní soud však neshledal princip delegace, jak byl zakotven v § 4 zákoníku práce ve vztahu k občanskému zákoníku, za souladný s principy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Zásadně platí, že občanské právo je obecným soukromým právem (jinak řečeno: občanský zákoník je obecným soukromoprávním předpisem) subsidiárně platným vůči ostatním soukromoprávním odvětvím (ostatním soukromoprávním předpisům). Předpisy upravující tato odvětví (tyto ostatní soukromoprávní předpisy) mají zásadně přednost, avšak neupravují-li určitou otázku, nastupuje obecná občanskoprávní úprava.

• Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (z. č. 97/1963 Sb.)

Metoda delegace použitá v § 4 zákoníku práce subsidiární uplatnění občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích podstatně omezila, čímž do jisté míry zpřetrhala základní funkční vazby k obecnému soukromému právu, a současně vnesla do pracovněprávních vztahů značnou míru nejistoty. Ústavní soud má za to, že nejrůznější odkazy v ustanoveních zákoníku práce nemohou pokrýt všechny nezbytné situace, které se mohou v pracovněprávních vztazích vyskytnout. Při vyloučení obecné subsidiarity občanského zákoníku by tak mohla nastat nejistota, jakým právním předpisem se budou takto vzniklé vztahy řídit, pokud zákoník práce nebude mít pro právní situaci předvídanou hypotézou příslušných norem řešení. Uvedená nejistota v pracovněprávních vztazích neodpovídá principu předvídatelnosti důsledků právního předpisu, a není tedy, jak je shora uvedeno, v souladu s principy právního státu ve smyslu čl. 1 Ústavy.“