Obecná část soukromého práva 1

• historicky nejstarší, vychází z římského práva

• předmětem právo objektivní

• vychází z toho, čí zájmy se sledují – pokud řeší zájem státu, pak je to veřejné právo, pokud zájem soukromých osob, jde o soukromé právo

• problémem této teorie je její vágnost – nepomůže k řešení složitých případů. Př.: stát nakoupí počítače pro soudy – je to soukromý nebo veřejný zájem? – tady nám teorie nepomůže, protože se jedná o soukromý zájem, zájem prodávajícího x kupujícího, ale zároveň máme zde i veřejnoprávní zájem (počítače budou sloužit justici, státu při výkonu veřejné moci)

1. Mocenská teorie: kritériem je nadřazenost, resp. podřazenost – zda lze jednostranně ukládat práva či povinnosti

• Typický je správní akt (stanovuje povinnosti, rozhodnutí, veřejné právo, nadřazenost a podřazenost) X smlouva (nutný souhlas obou stran, postaveno na vztahu rovnosti, soukromé právo)

1. Teorie organická (podskupina tzv. teorie přiřazení): rozhodujícím kritériem je skutečnost, zda se právní subjekt ocitá v určitém právním poměru (vztahu) z důvodu svého členství v některém veřejném svazku či nikoli

• Dnes nejčastěji užívaná

• Př: koupě počítačů pro soudy – na jedné straně je stát (je veřejnou mocí), ale není v tomto vztahu proto, že je subjektem veřejné moci – jedná se tedy o soukromoprávní vztah

Žádná z výše uvedených teorií není sama o sobě dostatečná, ideální je aplikovat je v kombinaci

Shrnující (kumulativní) aplikace:

• mezi prvky charakterizující veřejné právo (typické znaky) tak náleží:

  • dotčení veřejných zájmů

  • nadřazené postavení jedné strany právního poměru vůči druhé – správní orgán rozhoduje o našich povinnostech na základě práva

  • spojení alespoň jedné strany s výkonem veřejné moci, jedna ze stran orgánem veřejné moci

• soukromé právo je naproti tomu charakterizováno takto:

  • nedotčení veřejných zájmů nebo jen málo intenzivní spojitost s veřejným zájmem – v neplatnosti některých právních jednáních – ochrana nezletilých…

  • rovnost subjektů v tom smyslu, že si nemohou jednostranně přiznávat práva nebo ukládat povinnosti, v soukromém právu se nerealizuje veřejná moc

  • regulace vztahů mezi jednotlivci, nikoli vůči nositelům veřejné moci

Tzv. metoda právní regulace:

• Tento pojem vychází ze sovětské vědy, existuje názor, že tato teorie vyřeší všechny případné problémy s rozlišováním soukromého a veř. práva

• Jde o lehkou modifikaci mocenské teorie

• Výsledek roztrhání ucelených celků do právních odvětví Definice: specifický způsob právního regulování, vyjadřující povahu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu, resp. vyjadřující povahu a míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu (…) jinými slovy: právním řádem předvídaný způsob vzniku a utváření obsahu právních vztahů posuzovaný z hlediska společenské aktivity samotných účastníků, kteří do těchto vztahů vstupují (Macur)